Když víra selhává: 10 dnů hledání Boha ve stínu pochybnostíUkázka

Nemůžu si pomoct, ale vrtá mi hlavou, jestli jsme se celou dobu na Bibli nedívali špatně. Možná jsme se příliš soustředili na to, jak ta stará kniha řeší všechny naše dějinné, kulturní, vědecké a morální otázky, takže do toho nevyhnutelně vstoupily pochyby. Ale co když její hlavní záměr není poskytnout intelektuální jistotu, ale uvádět nás do rozkvétajícího vztahu s Bohem?

Možná méně potřebujeme Bibli vidět očima moderníma (jak je to racionální?) nebo postmoderníma (jak to ke mně mluví?). Možná ji potřebujeme přijmout takovou, jaká je: kniha excentrická, tajemná, těžká, náročná, inspirující, zvoucí, rozrušující paradigmata, která stránku za stránkou a příběh za příběhem kulminuje v osobě Pána Ježíše Krista.

A jestli to je pravda, pak stejně jako každý vztah, vyžaduje čas.

Potřebujeme vytrvalost, abychom se prokopali jejím starodávným okoralým povrchem, a tak objevili pravdu.

A také potřebujeme tunu pokory, abychom když k tomu dojde, přeorientovali své myšlení.

Ať už je to tak nebo onak, nacházím pokoj ve vědomí, že její autoři také pochybovali. Také zápasili. Ale přesto šli dál cestou do Emaus, protože věřili, že na konci to bude stát za to. Měli naději, že jednou, nějak, uvidí svého Mesiáše.

A to je právě to, co z Bible dělá nejen něco, čemu věříme, ale podle čeho i žijeme.