Bože, kde jsi?! S Johnem BevereUkázka

Pozitivní pohled

Když chceme poslouchat Boha, duchovní pustina nemusí být negativní období. Vím, že to zní jako rozpor, ale smysl období v poušti je docela pozitivní. Vytrénovat, pročistit, posílit a připravit nás na nový krok Božího Ducha, v jehož důsledku poneseme víc ovoce. 

Mnozí lidé, aniž by si to uvědomili, při vstupu do pustiny začnou panikařit a jednat nerozumně. Bez porozumění se snaží o a dělají špatné věci. Příkladem může být radikální změna práce nebo přechod z jedné církve do jiné - jakýkoli dramatický krok, o němž si myslí, že jim přinese okamžité štěstí nebo obnoví něco, co bylo normální. Pro nezadaného to může znamenat vrhnout se do nového vztahu pro ranách bolestného rozchodu. 

Jestli hledáš únikovou cestu bez předchozího porozumění, proč tě Bůh tím konkrétním suchým obdobím vede, nevědomky si svůj pobyt na poušti prodlužuješ. To může přinést další trápení, frustraci a dokonce porážku, protože nechápeš období nebo místo, do kterého tě Bůh zavedl. 

To přesně byl případ dětí Izraele během jejich čtyřicetiletého putování po poušti. Co mělo být roční cestou pouští, se stalo celoživotní zkušeností. Jaj! Nedostatek pochopení toho, co se jim dělo, způsobilo, že celá generace naprosto nebyla připravena zdědit zaslíbenou zem. 

Božím cílem při zavedení dětí Izraele do pouště bylo vyzkoušet je, vytrénovat a připravit, aby byli mocnými válečníky, schopnými zajmout a obsadit Boží slib - novou vlast. Místo toho chybně vnímali poušť jako trest, a tak neustále reptali, stěžovali si a neustále něco požadovali. 

Jak tragické! Pokud se nám podaří naučit rozpoznat, kdy jsme vkročili do pustiny, můžeme se vyhnout stěžování si a být vděční, že za tímto prostorem je "Zaslíbená zem" nové zralosti, moci, požehnání, příležitostí a splněných slibů. 

Jak jsi ty vnímal své období pustiny?