Díkůvzdání s Paulem Trippem - denní zamyšleníUkázka

Když jsem psal charakterové vlastnosti opravdové lásky, "pravdivá, pokorná, radostná a vytrvalá," mé srdce bylo naplněné smutkem z usvědčení. Pomyslel jsem si, "moje láska často není pravá." Ne nemyslím to jako pravá v protikladu k falešné. Nemyslím to jako pokrytecká "budu se chovat jako, že tě miluju, i když tě nemiluju" láska. Pravá tady znamená "přímá", jako ten druh šípu, který lukostřelec s jistotou vytahuje ze svého toulce. Chce naprosto rovný šíp, aby když opustí luk, neletěl špatným směrem. Pravá je zde myšlena jako stálá, spolehlivá a bez sklonu k tomu, aby šla nemilujícím směrem. Bohužel v mé lásce je stále nestálost. Když se mnou někdo nesouhlasí, když mi někdo překazí mé plány, když jsem nečekaně nucený čekat, nebo když někdo dostane, co si myslím, že si zasloužím já, je pro mě velmi lákavé reagovat způsobem, který má k lásce daleko.

Druhé slovo, pokorná, vysvětluje proč reaguju tak jak reaguju. Stále mi schází pokora. Stále mám sklon dělat život o mém plánu, mých pocitech, mých touhách a mých očekáváních. Stále mě láká hodnotit to "dobré" každého dne, podle toho, jestli to těší mě versus, jestli to těší Boha a jestli to bylo láskyplné vůči druhým. Stále mě láká žít, jako by mi život patřil a stále mám problém rozvzpomenout si, že jsou byl draze koupen. A tohle všechno zapříčiňuje, že je láska spíše břemenem než radostí, třetí slovo, které ji popisuje. Je skutečně pravda, že když žiješ pro sebe, stane se povolání k tomu, abychom milovali druhé pro tebe břemenem.

Poslední slovo nás směřuje k nejvyššímu a nejtěžšímu standartu lásky: vytrvalá. Láska, která není věrná, je láska, která má malou hodnotu. Láska, která se mění s každým závanem větru ve skutečnosti není láska. Je to jen vrtkavý a chvilkový podfuk, který udělá víc neplechy než dobroty. Proto je Boží věrná, věčná láska takovou obrovskou útěchou.

Otázkou pak zůstává, "Kde pro všechno na světě získám tenhle druh lásky?" Nikdy ji nezískáš tak, že se zvedneš a řekneš si, že se budeš snažit víc. Kdybys měl sílu na tenhle způsob seberealizace, nebyl by zapotřebí kříž Ježíše Krista. Jediný způsob jak můžeme utéct tomuto sebestřednému otroctví sebelásky a opravdově začít milovat ostatní je tak, že ve mně bude odpouštějící, osvobozující, posilující a věčná láska. Čím víc jsem vděčný za tuto lásku, tím víc nacházím radost v tom, dávat ji ostatním. Boží láska, daná dobrovolně, poskytuje tu jedinou naději pro to, abych mohl mít ve své srdci lásku, kterou s radostí dávám dál.