Díkůvzdání s Paulem Trippem - denní zamyšleníUkázka

Je skutečností, že jedna z našich největších vin ve vztazích je zapomnětlivost. Zamysli se nad následujícím Ježíšovým podobenstvím:

S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: “Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!“ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: “Zaplať mi, co jsi dlužen!“ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: “Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: “Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ (Mt. 18:23–33)

Dovedeme být tak zapomětliví. Všichni můžeme selhat v pamatování si na velikost lásky a milosti, která na nás byla ukázána. Všichni můžeme zapomenout, že jsme si nikdy nemohli vydělat nebo zasloužit ty nejlepší věci v našem životě; jsou naše jen z milosti. V tom je problém: do jaké míry zapomenete na milost, která vám byla dána, do té míry je potom pro vás snadnější nešířit milost mezi druhé. Do jaké míry zapomenete, kolik vám bylo odpuštěno, do té míry je pro vás jednodušší neodpustit lidem ve vašem životě. Pokud selžete ve vnímání vděčnosti za to, co vám bylo zdarma dáno, je tak snadné nemít druhé rád tak, jak byste mohl.

To je a vždycky byla pravda, že nikdo nedpouští více než ten, který do hloubky prožil potřebu odpuštění sobě samému a komu bylo Bohem láskyplného milosrdenství milostivě dáno. On dává, co jsme nikdy nemohli získat; proč, potom se odvracíme a odmítáme je dát druhým v jakékoli nám představitelné míře? Výzva abychom odpustili okamžitě odhaluje naší potřebu odpuštění. Povolání dávat milost odhaluje, jak moc ji sami potřebujeme. Povolání k odpuštění druhému je zároveň připomenutím, že máme být vděční. Když si vzpomenete, na co sami nestačíte, stává se vaše srdce citlivým ke druhým, stejně nedostačujícím jako vy, a chcete i pro ně tu samou milost, která je vaší jedinou nadějí. Kéž nám Bůh dává milost rozpomenutí a ochoty dát druhým to, čím jsme sami byli obdarováni.