Truchlení s nadějí po samovolném potratu a ztrátě od Adriel BookerUkázka

Pátý den

Pozvání k nářku

Úryvek z Bible: Žalm 130,1-2

Nikdy jsem nezažila, že bych tak zoufale toužila po příchodu království jako když jsem seděla na záchodě a z mého lůna krvácel život. Nikdy jsem nevěděla, že můžu tolik plakat. Nebo tolik doufat. 

Během oplakávání ztráty mých dětí, jsem se musela naučit píseň nářků. Nářek je jazyk zármutku šmrcnutý důvěrou ve vysvobození. Bylo to pro mě nové, rozpačité a neznámé. Vyrůstala jsem a zpívala o tom jaký je Bůh úžasný, jak po Něm moje duše touží a jak Ježíš září. Ale dát hlas utrpení a zlomenosti—to jsem se musela naučit ve tmě, s otevřenýma rukama, klopýtající vpřed. 

Nářek je víc než jen smutek; nářek uznává nespravedlnost přimíchanou k naší bolesti. Téměř polovina žalmů je věnovaná nářku—společnosti i osobní—a přesto v našich uspořádaných nedělních ranních zpěvnících chybí. Je nám mnohem příjemnější oslavovat Ježíšovo vítězství než nechávat prostor tomu, že ho především potřebujeme. A proto, když přijde utrpení jako demoliční koule do našeho pohodlí—protože tak se to děje—jsme zaslepení. 

Nářek nás pozývá do hraničního prostoru. Slovo hraniční předstvuje myšlenku prahu—prostoru mezi tím, co bylo a tím, co bude. Důsledkem je posun kupředu k něčemu novému, ale ne bez předchozí proměny. Hraniční prostory způsobují, že se člověk cítí zmateně, protože ony také matoucí jsou. 

Uprostřed zármutku se zdá, že starý svět se rozpadá a ty ještě nemůžeš nahlédnout do toho nového. Můžeš cítit pohyb směrem k novému druhu víry, že Boží dobrota nezáleží na okolnostech nebo měřítcích, které máš tendenci používat, když je tvůj život pohodlný. (Nevím jak ty, ale já se někdy proviňuji tím, že si užívám příznivých okolností a prohlašuji: "Není Bůh dobrý?!" zatímco zapomínám hlásat jeho dobrotu, když se život vyvíjí způsobem, který bolí.) 

Je to jako když se učíme otevřít oči pod vodou: i když víš, že je to možné, cítíš se rozpačitě, vyděšeně a těžkopádné. A přesto čím víc trénuješ, tím přirozenější a osvobozující to je. Oči doširoka otevřené Boží dobrotě—i uprostřed ztráty—mění i způsob, jak vypadá vše ostatní. 

Jak by vypadal tvůj dnešní nářek? Pocítila jsi někdy ten hraniční prostor nářku jakoby jsi byla mezi životem, jaký znáš, a životem, který bude? (Vysvětli.)