Neodolatelná milost

Jako hříšníci bychom si také rádi ukousli své sousto koláče -- chceme mít svůj podíl na záchraně. Ale pravda je, že v první řadě ten koláč nikdy nebyl náš. Je to dar... a to ten největší, jaký kdy přijmeme. Efezským 2:8-9 prohlašuje: "Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.” Víra a pokání jsou Boží dar … jinak to prostě nejde. Nebyla by to milost, kdybychom v tom mohli něco udělat, mít na tom svůj podíl (viz Skutky 11:18). Doktríny milosti ukazují Boží svrchovanou vůli v životě nás všech. A to učení, na které se dnes soustředíme, bude Boží neodolatelná a nás navždy podpírající milost.

Málokdy se setkám s křesťany, kteří své obrácení připisují sami sobě. Ale když se mi to stane, možná bych mohla říct, že plně nepochopili zkaženost svého hříchu ani Boží moc vykoupit. Pravá milost v nedávno obráceném srdci v sobě má něco, co nás nutí po zbytek naších dnů vzdávat všechnu slávu Bohu. Kdybychom měli sílu sami se zachránit, proč někteří uvěří, když slyší evangelium, a jiní ne? Je to snad proto, že jsme chytřejší a méně hříšní než druzí, kteří se od víry odvrátí? Rozhodně ne! Můžeme vědět, že na své záchraně neneseme žádnou zásluhu, je to jen božská milost Boží. A právě to myslíme neodolatelnou milostí.

Tato učení mají souhrnný název Doktríny milosti ze zcela konkrétního důvodu. Všechno se to vrací k milosti za milostí. Jakmile tě jednou Bůh upoutá a odhalí tvůj hřích, evangelium se jeví tak, že je naprosto neodolatelné. Tím nechceme tvrdit, že všem variantám vlivu či působení Ducha svatého není možné vzdorovat -- ne, jen zdůrazňujeme skutečnost, že Duch svatý ve svém božském vyvolení může překonat každou neochotu a vzdor, a svým vlivem působit neodolatelně. V 1 Korintským 1:22-24 Pavel říká: "Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost." Boží účinné volání k sobě tu přemáhá naše vzdorování evangeliu. Toto vzdorování není v rozporu s Boží svrchovaností -- jestli vůbec něco, tak vyjadřuje Boží svrchované cesty ještě plněji. Bůh dovolí vzdor a přemůže ho, když se pro to rozhodne ve svém dokonalém načasování (to zmiňuje Žalm 115:3 a Daniel 4:34). Z toho by mělo být zřejmé, že neodolatelná milost nikdy nenaznačuje, že nás Bůh donutí uvěřit v něj a následovat Ježíše proti naší vůli. Uvěřit, dělat pokání a následovat jsou cesty naší vlastní ochoty. V podstatě bychom sami sobě odporovali, kdybychom řekli, že nás Bůh nutí v něj věřit (viz Římanům 9:14-23). 

Pavlovo vyučování prolíná celé Písmo, a odporování by pochybovalo o Boží vůli. Na to Pavel reaguje v Římanům 9:20-21 zvoláním: "Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?" Naše srdce jsou tak neuvěřitelně zlá, že i kdybychom chtěli poznat Boha, ze své vůle nemůžeme. Naše hříšnost nás zaslepuje -- něco tak špinavého a nečistého by nikdy nemohlo zahlédnout Boží tvář bez toho, aby by si nás k sobě napřed Bůh přitáhl. Neodolatelná milost mluví o svrchovaném Božím díle přemoct hříšný vzdor našeho srdce a zavolat nás ke Kristu, aby mohlo dojít k naší záchraně. Musíme na sebe plně vzít odpovědnost za svou naprostou zkaženost, abychom se mohli přesunout do neodolatelné milosti. Jestli jsme mrtví ve svém hříchu, neschopni odevzdat svůj život Kristu kvůli své padlé podstatě, pak se ke Kristu nikdy nedostaneme, pokud nás k němu Bůh nezavolá osobně a nepřemůže náš vzdor. Římanům 8:7-8: "Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou." A tak na adresu člověka, který tvrdí, že můžeme použít svou svobodu a Boží milost přijmout nebo jí vzdorovat, nemá pravdu, není to biblické. Bible nás učí, že ti, kteří jsou v těle, Bohu dělat radost nemohou a ani nebudou. Děje se to jen díky božskému zásahu -- z Boží vůle -- a jen on nám dává novou a pokornou podstatu do toho opravdu jít. Jak to vyjádřil Charles Spurgeon: "Věříme, že dílo obnovení, obrácení, posvěcení a víry není čin ze svobodné vůle a moci člověka, ale z mocné, účinné a neodolatelné milosti Boží." Křesťané, toto zjevení by za osvobozením mělo být. Už nejsme pod tlakem toho, že by naše záchrana spočívala na našich bedrech. Místo toho je naše záchrana v rukou věčného nebeského Otce... a v jeho rukou spočívá jedna milost za druhou.

Od Raegan Thornhill

Otázky k diskuzi a zapsání:

1. Už ses někdy setkal s učením o neodolatelné milosti? Jestli ano, co sis myslel, že to znamená? Jestli ne, jaká na to byla tvoje první reakce? Proč je důležité toto učení pochopit?

2. Co si myslíš, že Ježíš měl na mysli v Janovi 3:5, když mluví o narození "z vody a z Ducha"? Co si myslíš, že v této souvislosti znamenalo narození z vody? Po přečtení, změnilo to nějak tvoje porozumění tomu?

3. Nakolik je oddíl z Ezechiele 36:25-27 popisem díla obnovení a předznamenáním evangelia?

Více na Irresistible Grace (Neodolatelná milost)