Naprostá zkaženost

Naprostá zkaženost. To první z doktrín o milosti, říká, že lidé vlastně nejsou dědičně dobří. Každou jejich součást svazuje hřích a prohnilost. Ve své vlastní síle nemohou vůbec nic, co by potěšilo svatého Boha a smířilo je s Ním. Nejsou schopni rozhodnout se pro Boha ani ho milovat, ani uskutečnit nic duchovně dobrého bez předchozího obnovení Duchem svatým. A to se týká každého. Žádná lidská bytost není více nebo méně zkažená než jiná -- bez ohledu na to, do jaké míry se to navenek projevuje více či méně než u ostatních. Vzpomínám si na ten pocit úlevy, když jsem se tohle dověděla, protože mi nakonec začalo dávat smysl, proč toužím dělat to, co Bohu přinese radost. Ppřesto opakovaně znovu a znovu selhávám ve snaze změnit se a dosáhnout kýžených standardů. 

Na druhé straně, co učení o naprosté zkaženosti neznamená, je, že lidstvo je tak zkažené, jak jen to jde. To je jen jiné potvrzení pro Boží milost. Vždyť i nevěřící jsou schopni milovat, být štědří, laskaví a poslušní. Když řekneme, že všichni lidé jsou zkažení, myslíme tím, že jsou neschopní -- kvůli své vlastní intenzívní hříšné podstatě -- dělat ve svém jednání s Bohem to, co je spravedlivé. Není to tak, že by postrádali schopnost mít ctnosti. Ale nejsou schopni dobra v sobě ani ze sebe. Tak jak vyžaduje skutečný vztah s Pánem Bohem. Jestli dostaneme možnost rozhodnout se buď pro to zkažené nebo správné, nevyhnutelně se rozhodujeme pro to zkažené. Také nám není nic platné, že učení o naprosté zkaženosti také nefunguje jako výmluva pro lenost v boji proti tělu. Posvěcení je neoddělitelné od života opravdového věřícího. Ten rozdíl tady spočívá v tom, že vítězství je Boží záležitost. 

Kdyby toto učení bylo biblické, nepřijalo by ho snad víc křesťanů? Ke vší smůle platí, že až příliš váhavě přiznáváme, že jsme bezmocní v záležitosti sami sebe jakkoli zachránit. Těžko přijímáme, že vůbec nemáme to, co je tu potřeba. Objevuje se rada, kterou obvykle dostáváme, že? Stojíš za to. Zvládneš to. Nepotřebuješ nikoho než sebe. Přesto, jak říká Písmo, tohle v křesťanském životě není pravda. 

Kazatel 7:29 mluví o tom, že lidé následují spoustu výmyslů – což indikuje debatu, která je v rozporu s myšlenkou, že prostě zakopneme o to špatné. Žalm 143:2 a Římanům 3:23 říkají, že neexistuje nikdo, kdo by byl před Bohem spravedlivý. Ve 2 Paralipomenon 6:36 čteme: “vždyť není člověka, který by nehřešil.” Efezským 2:3 má, že “jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu.” Genesis 8:21: “jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé.” Jeremiáš 17:9 říká: “Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné.” Titovi 3:3 prohlašuje, že “Otročili jsme vášním a rozkoším.” Jan 3:19 říká, že lidé si více než světlo oblíbili tmu. Římanům 7:18, “Vím totiž, že ve mně (v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne."

Nicméně nepropadáme zoufalství. Naše naprostá zkaženost znamená, že potřebujeme dokonalého Zachránce, který může udělat to, co sami pro sebe nejsme schopni vykonat -- a dobrá zpráva evangelia je, že taková záchrana je k dispozici v Synu, Ježíši Kristu, který je svatý vtělený Bůh. Můžeme být bídní, ale přesto se můžeme radovat a být v Boží přízni. Pavel to tvrdí na konci sedmé kapitoly Římanům: "Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu - on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!" Sama bych to lépe neřekla. Naprostá zkaženost je učení o milosti, protože překypující milost Boha samého je jediná naděje, kterou máme. 

Od Jessica Hageman

Otázky k diskusi a zapsání:

1. Jaký je stav člověka? Jsou lidé ve své podstatě dobří nebo špatní?
2. Přečti si Genesis 6:11, Římanům 3:23 a Efezským 2:1-3. V těchto oddílech vidíme, že jsme zkažení, hříšní a duchovně mrtví lidé odloučení od Boha. Co znamená být duchovně mrtvý a být odsouzený k Božímu hněvu?
3. Přečti si Genesis 6:5, Římanům 3:10-18. Jaký je rozsah našeho hříchu? Jak hluboce v sobě máme hřích vrytý?
4. Bůh je spravedlivý, svatý a dobrý, a my standardu jeho zákona nedosahujeme. Jaká je přiměřená reakce na to? Mělo by nám to projít, nebo si zasloužíme trest?
5. Je jasné, že naše zkaženost ustavuje příčinu našeho zatracení. Pomáhá nám to pochopit, že záchranu potřebujeme, ale nejsme schopni se sami zachránit. V čem spočívá naše obrovská naděje? Kde najdeme svou záchranu?
6. Jako věřící bychom měli být nesmírně vděční, protože nejsme o nic lepší než ostatní. Měli bychom prožívat pokornou radost -- Bůh nás zachránil, protože nás miluje. Co bychom na oplátku tady toho měli udělat?

Klikni zde a dozvíš se víc o Total Depravity (Naprostá zkaženost).