Marko 4
4
IV. TÁL.
I. Od četvére zemlé 1–23.
II. Od réči Bože nature 24–34.
III. Od Krist. ládje 35–41.
I.
1I pá je záčao včiti kre môrja; i spravilo se je k njemi vnožino lüdstva na teliko, da je mogao idti vládjo i sedeti na môrji i vse lüdstvo je pri môrji na zemli bilô. 2I včio je je vu prílikaj vnôga, i pravo njim je vu včenjê svojem. 3Poslüšajte: vö je šô sejáč sejat. 4I prigôdilo se je vu sêjanji, da je níko spadnolo kre pôti, i prišle so ftice nebeske i pozobale so je. 5To drügo je pa spadnolo na pečínska mêsta; gde je nej melo zemlé vnogo i preci je vö zíšlo záto, kâ je nej melo globoko zemlo. 6Gda bi pa sunce gori zíšlo, vö je zgorelo; i, da je nej melo korenjá, posêhnolo je. 7I drügo je spadnolo med trnje; i gori je zíšlo trnje, i zadávilo je je, i sáda je nej dalô. 8I drügo je spadnolo vu dobro zemlô, i dalô je sád gori zidôče i rastéče; i prineslo je edno tréseti, i edno šéstdesét, i edno stôkrát teliko. 9I velí njm: kí má vüha na poslüšanje, naj poslüša. 10Gda bi pa samí bilí, pítali so ga, kí so okoli njega z timi dvanájsetimi bilí, eto príliko. 11I velí njim: vám je dáno znati skrovnosti Králevstva Božega; onim pa, kí so zvüna, vu prílikaj se njim vsa právijo. 12Naj gledôči glédajo i ne vídijo; i poslüšajô; i poslüšajo i ne razmijo; naj se gda ne povrnéjo i odpüstíjo se njim grêhi. 13I velí njim: neznate eto príliko? i kakda bi vse prilike znali. 14Te sejáč je té, kí rêč sèja. 15Eti so pa, štero je kre pôti, gde se sêja ta rêč; i gda jo poslüšajo, preci príde šatan i vnesé to rêč posèjano vu z srcá njihovoga. 16I eti so prispodobni, štero je na pečínska mêsta posêjano: kí, gda čüjejo to rêč, preci jo z radostjom vzemejo. 17I nemajo korenjá vu sebi, nego so do časa; potom kak nastáne stiskávanje, ali pregánjanje za volo rêči, preci se spáčijo. 18I eti so, kí so vu trnje posêjani; tê so, právim, kí tó rêč slišavši. 19I skrbi toga svêta i vkanjüvanje bogástva i okoli drügoga dugovánja želênja notri idôča zadavíjo tó rêč; i tak nerodna gráta. 20I kí so v to dobro zemlo posêjani, so oni, kí poslüšajo rêč i notri jo vzemejo i sád prineséjo, níki tréseti, i níki šéstdesét, i níki stô krát teliko. 21I velí njim: jeli se záto vužgé svêča, naj se pod merico dene? ali pa pod postelo? jeli nej záto, naj se v posvečnjek dene? 22Ár nega nikše skrovnosti, ka bi se vö nê nazvêstila; niti se ne zgodí kâ skritoga, štero bi na svetlost nê prišlo. 23Či što má vüha na poslüšanje, naj poslüša.
II.
24I velí njim: vidite ka čüjete; z šterov merov bodte vi merili, z tistov bode i vám merjeno; i pridá se vám poslüšajôčim. 25Ár, kí má, dá se njemi, i kí nêma, i ka má, vzeme se od njega. 26I velí: tak je Králevstvo Bože: liki dabi človik vrgao semen na zemlô; 27I spáo bi i gori bi stano v noči i vudne; i to semen bí zišlo i vdúžalo bi se, gda on nezna. 28Ár zemla od sébe sád prináša oprvič trávo, potom vlát, potom pa puno pšenico vu vláti. 29Gda se je pa naprê dáo sád, žnjec preci püstí srp svoj v njega, ár je naprê stôpila žétva. 30I velí: komi bomo priglihávali Králevstvo Bože? Ali vkákšoj príliki bomo je priliküvali? 31Liki zrno horčično, štero, gda se sêja vu zemlô, med vsêm semenom je náj ménše na zemli. 32I, gda je posêjano, zíde i od vsákšega zelenjá je vékše, i zpüstí vêke velike na teliko, da se pod njegovov séncov ftice nebeske morejo gnêzditi. 33I vu vnôgi tákši prílikaj njim je gúčao to rêč, kak bi ga mogli poslüšati. 34Brezi prílik je pa njim nej gúčao; od sebe je pa vučeníkom svojim vsa razkládao.
III.
35I velí njim vu onom dnévi, gda bi večér grátao: hodmo prêk na drügi strán. 36I odpüstivši lüdstvo, vzéli so ga tak, kak je bio vu ládji. Ár so i drüge ládjice bilé ž njim. 37I stáne veliki vrtélec vötra, válovje je pa metao vu ládjo na teliko, da bi se že napunjávala. 38I on je bio v zádnjem stráni ná zglávniki ležéči; i gori so ga zbüdili i pravili so njemi: Vučitel, nemaš skrbi na nás, ka pogíbamo. 39I gori stánovši poštrájfao je te vöter i erkao je môrji: muči i obnêmi. I hênjvao je vöter i včinjena je tihota velika. 40I erčé njim: ka ste tak bojazlívi? kakda, ka nêmate vere? 41I zbojali so se z bojaznostjov velikov, i erkli so eden drügomi: što je záto té, koga i vöter i môrje bôga?
Currently Selected:
Marko 4: PREK28
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
PREK28 © 2017 Društvo Svetopisemska družba Slovenije.
Svetopisemska družba se posveča širjenju Svetega pisma, da bi njegovo življenjsko sporočilo lahko doseglo vse ljudi. Tudi ti lahko pomagaš pri tem delu!
