Adventní adoraceUkázka

Doufám, že dostanu nové jízdní kolo.
Doufám, že můj tým vyhraje tenhle zápas.
Doufám, že mě lidé mají rádi.
Doufám, že se jí líbím.
Doufám, že se dostanu na tuhle školu.
Doufám, že získám svou vysněnou práci.
Doufám, že si mě někdo bude chtít vzít.
Doufám, že budu povýšen.
Doufám, že jednou budu mít děti.
Doufám, že jsem dobrým člověkem.
Doufám, že se tohoto návyku zbavím.
Doufám, že nebudou hodnotit, jaký mám doma nepořádek. 

Doufám, že se přestanu takhle cítit.
Doufám, že tohle všechno není zbytečné.
Doufám, že nebudu zklamaný ze svého života.
Doufám...
Doufám...
Doufám... 

Naše životy jsou utvářeny našimi přáními. 

Přísloví 13:12:
“Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života.” 

Pohybujeme se mezi únavou srdce a naplněním celého našeho života, je to tak? 

Jako děti jsme se učili, že když v něco doufáme, jsou jen tyto dvě cesty, jak to může dopadnout. Děláme všechno pro to, abychom se vyhnuli únavě srdce a zajistili si naplnění. 

Uvažuj nad tímto: Kdysi byli lidé bez naděje a Bůh k nim promluvil skrze proroka Izaiáše. 

Izaiáš 9:5:
“Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje.” 

Zní to úžasně, ale přidej k tomu 700 let čekání.

Lukáš 2:12:
“...najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích” 

Od doby Izaiášova proroctví do Ježíšova narození uplynulo kolem 700 let, a to nemluvíme o tom, že od Abrahama k Ježíši je to asi 2,000 let. 

Bůh činí sliby, ale nedává nám časové určení, kdy se sliby naplní. Zní to povědomě? 

Mnoho naší úzkosti pramení z toho, že nejsme schopni být trpěliví. Zaměňujeme "ještě ne" za "nikdy". (Důvod pro únavu srdce!) 

1 Petr 1:13b:
“...spolehněte se na milost, kterou vám přinese zjevení Ježíše Krista.” 

Doufat v Boha znamená být trpělivý s Bohem. Jde o to věřit, že ještě nejsou shromážděny všechny potřebné informace. Jde o to věřit, že příběh ještě nebyl sepsán. Jde o to věřit, že je tu pořád něco, co ještě nebylo odhaleno nebo odkryto. Jde o to věřit, navzdory dlouhému čekání, že se narodí dítě, které je "opravdovým Bohem opravdového Boha, Světlo věčného Světla.” 

Naděje směřující ke Kristu - Naplněná touha. 

Zjevení 22:2b:
“Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů.” 

Naše životy jsou utvářeny našimi přáními. Tvorba je dlouhodobá, ale někam vede. 

Podle Janovy vize v Knize Zjevení vede ke stromu života. Jak bylo zmíněno výše v Knize přísloví, naše touha bude naplněna. Tahle naděje nás nezklame. 

Toto sváteční období směřuje k budoucnosti, kterou ti slíbil Bůh, a to tím, že hledí na dítě, které se konečně narodilo. Co vidíš? Jen dítě v kolébce? Nebo dřevěné koryto uchovávající sám Život, ukazující na nejvyšší strom života? 

To je naděje. 

Doufám, že to vidíš. 

...

Modlitba: 

Kriste, buď mou nadějí. Pomoz mi Tě vidět. Pomoz mi, aby se uměl dívat. 

Cvičení:
Vytvoř si mapu svého života a začni svým nejranějším přáním. Napiš si dostatek poznámek, aby sis vybavil s ním spojený pocit, ale příliš to nerozebírej. Až dokončíš mapu, napiš si:    Doufám, že má touha bude splněna v Kristu.
Díky Bohu za cesty, kterými už tento slib naplňuje.