Jak svému životu dát smysl – část 2: Přesah útěchy

“Když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, přišli jste k Rudému moři, kde vaše otce dostihli Egypťané s vozy a jezdci.” (Jozue 24:6)

Z Izraelců byli v Egyptě otroci a velmi trpěli v rukou svých krutých otrokářů. Dává to nějaký smysl vzhledem ke skutečnosti, že byli Boží vyvolený lid? Možná ne tobě ani mně, když se na to díváme lidsky. Ale Boží cesty nejsou naše cesty, a jeho myšlení není naše myšlení. A jestli se pokoušíme najít smysl věcí podle logiky nebo dokonce podle svého kulturního prostředí, určitě nepochopíme, co Bůh v našem životě někdy dělá. Dopouští těžké situace proto, aby ve svém lidu budoval víru. A ještě je toho víc, co chce vykonat v nás a naším prostřednictvím. Chce, abychom cítili totéž, co cítí on.

Bible říká, že Bůh je Bohem vší útěchy, který nás utěšuje ve všech potížích. Proč? Abychom mohli utěšovat druhé stejnou útěchou, jakou jsme přijali od Boha. A takový je příběh židovského lidu. Jestli studuješ jejich dějiny napříč tokem věků, vidíš, že se mezi sebou vždycky starali o chudé, bezbranné a utiskované, a říkali: "Kdysi s námi také tak zacházeli, když jsme byli otroky v Egyptě."

Už jsi někdy měl zlomené srdce? Ubližovali ti tvoji blízcí? Zraňovala tě tvoje vlastní rodina? Už tě někdy zklamal šéf? Lhali ti? Odmítli tě, protože jsi věřící? Ano, může nás to zraňovat. Ale Hospodin je Bůh všeho milosrdenství, který používá pohmožděnin života i zármutek tak, že se můžeme slitovávat nad lidmi a můžeme cítit to, co pro ně cítí Bůh, takže můžeme jít vedle nich a říct jim: "Vím, že pláčeš, a vím, že to bolí, ale nevzdávej to. Neutíkej od toho, protože Bůh ti může pomoct tak, jak žádný přítel ani člen rodiny nemůže!”

Nejsi rád, že náš Bůh je Bohem vší útěchy, a že ta útěcha, kterou ti dává, může přetékat do útěchy pro statní?

Pokračování příště…