Jak svému životu dát smysl – část 1: Kdo to řídí?

“Ezaua jsem nechal usadit se v pohoří Seír, ale Jákob a jeho synové odešli do Egypta.” (Jozue 24:4)

Ať už máš titul MUDr., nebo ses jen vyučil, nepochybně ses setkal s problémy. Máme to tak všichni. A někdy nám život vůbec nedává smysl. Něco si plánujeme a nedopadne to, nebo se stane něco neočekávaného, nebo skončíme v nepředpokládaných důsledcích. A přestože sloužíme Bohu, někdy nám připadá, že se všechno vymklo kontrole a zanechalo nás udivené, co se to pro všechno na světě děje!

To asi platilo pro lid Izraele, když slyšeli Jozua vypočítávat, jak Bůh jedná se svým lidem. Praotec Jákob byl jeden ze dvou bratrů, dvojčat. Ezau, starší bratr, prodal svá práva prvorozeného za misku čočky, čímž ukázal, že pohrdá Božím požehnáním. Proto ho Bůh odmítl jako dědice slibů daných jeho předkovi Abrahamovi. Přesto Jozue říká, že Bůh později Ezauovi požehnal hornatou oblastí Seír, odkud se on i jeho potomci mohli velmi snadno bránit, kdyby je někdo napadl. Naproti tomu Jákoba - syna požehnání, toho, který navzdory svým nedostatkům prostřednictvím Boží svrchovanosti získal Boží přijetí - poslali do Egypta s celou rodinou, kde se nakonec stali otroky. Vypadá to, že to nedává smysl!

Než najdeme smysl ve výčtu Bible a v tom, co se odehrává i v našem vlastním životě, musíme pochopit Boha. Protože my vesmír neřídíme. Bůh ho řídí. A naše dny jsou spočítané podle jeho plánu pro každého z nás. Boží hlavní plán pro jeho lid je přetvořit nás v muže a ženy víry. A tak dovolí, že se dostaneme do situací, kde se musíme naučit spolehnout se na něj. Proč bychom se u všech všudy museli spoléhat na Boha, kdyby všechno šlo jako po másle? Nu, protože právě v údolí Bůh naši duši obnovuje.

Bůh říkal: "Jákoba miluji a způsobím, že on i jeho lid budou muži a ženami víry. A tak je nechám čelit těžkým situacím." My všichni jsme ve škole víry, a to vysvětluje spoustu věcí v životě, které teď lépe chápeme. Jak máme věřit, když nezažijeme trable? Jak se máme naučit spoléhat na Boha, pokud to někdy nebude bolet - pokud se nedostaví těžkosti? Bůh si přeje, abychom o své víře vyprávěli druhým a inspirovali je k víře. Ale ke spoléhání na Boha nemůžeme nikoho přivést, pokud jsme sami nikdy nemuseli věřit a pokud jsme nikdy nezažili, co Bůh může.

Z jejich víry, co Bůh dal Jákobovi a izraelskému lidu, a co dává i nám, vychází svědectví. Izraelci i dnes pořád zpívají - po tisících let - o tom, jak byli v Egyptě a Bůh je odtamtud dostal. Svědectví není něco, co se našprtáš a odříkáš. Je to životní zkušenost, v níž ses musel spolehnout na Boha a zažil jsi, jak tě tím provedl a umožnil ti pomáhat druhým, kteří jsou dole v údolí. Teď je můžeš pozvednout, protože můžeš říct: "Nevzdávej to! I já jsem to chtěl vzdát, ale co Bůh udělal pro mne, může udělat i pro tebe!”

Pokračování příště…