Když nejsi v pohoděUkázka

Kdysi dávno v biblické době byla moderní potrubní instalace ještě v nedohlednu. To znamená ráno bez rychlé sprchy, a ani si nenatočili sklenici vody otočením kohoutku. Tehdy byla většina měst odkázaná na místní studnu. Každé ráno tedy z každého domu někdo šel s jedním nebo dvěma kbelíky ke studni, aby nabral co nejvíc vody a donesl ji domů. A pak jste si vodu museli šetřit jen na to, kdy jste ji opravdu potřebovali - jinak byste se museli znovu vypravit ke studni.

To znamená, že lidé v Ježíšově době museli být mnohem pozornější v rozhodování, kdy se mohou napít. Možná to mohlo dost obtěžovat! Žili v teplém klimatu, všude museli chodit pěšky, a asi všichni měli fyzicky dost náročné povinnosti. Takže často dostali žízeň. Ale museli dávat pozor, jak často se můžou napít vody.

Takže si umíš představit, proč v dnešním textu Ježíšova slova posluchače dost rozrušila. Voda, po které by už nikdy nedostali žízeň? Kdo by o to nestál!?

Ale Ježíš nemluvil o tělesné žízni. Mluvil o něčem hlubším a dokonce ještě důležitějším - mluvil o naději, kterou nabízí. Většina z nás to má tak, že si svou naději snadno vyčerpáme. Začneme se bát a stresovat a máme pocit, že se naděje vytratila. Ale Ježíš říká, že stačí jediný doušek jeho naděje, a už nikdy žízeň nedostaneme.