Vyruš nás, Pane!Ukázka

Mocná modlitba začíná tam, kde končí netečnost

Kdosi kdysi řekl: „Spokojenost je zhouba, která vysává energii, otupuje postoje a vyčerpává mozek. Prvním příznakem je spokojenost s tím, co je. Druhým příznakem je odmítání věcí, jaké by mohly být. 'Dostatečně dobrý' se stává dnešním heslem a zítřejším standardem. Spokojenost způsobuje, že se lidé bojí neznámého, nedůvěřují nevyzkoušenému a nesnášejí nové. Stejně jako voda, i samolibí lidé jdou nejsnadnější cestou - z kopce. Falešnou sílu čerpají z ohlížení se zpět“ (Bits & Pieces, 28. května 1992, strana 15).

V Ámosovi 6,1 prorok prohlašuje: „Běda bezstarostným na Sijónu, sebejistým na samařské hoře, vznešeným nejlepšího z národů, ke kterým přichází dům izraelský!“ Synové Izraele byli ve svém blahobytu a pohodlí apatičtí. Stali se netečnými, ztratili smysl pro naléhavost a přestali se starat o Boží věci. Jejich domnělé bezpečí však bylo mýtem. Boží milosrdenství, které zadržovalo katastrofu, bylo napjaté až do krajnosti a v sedmém verši jim Bůh říká, že oslava skončila! „Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů.“ Teprve poté, co národ postihla katastrofa a ocitl se v okovech zajetí, se znovu obrátil k Hospodinu.

Chraň Bůh, aby nás z naší samolibosti vyvedla tragédie nebo katastrofa. Oč lepší by bylo, kdybychom zůstali bdělí v modlitbě a uvědomovali si, že i v dobrých časech „… náš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrův 5,8). Mocná modlitba začíná tam, kde končí netečnost.