Nezamýšlena k osamělosti: Stvořena pro společenství v osamělém světěUkázka

Projevujte slitování

SOAP: Zachariáš 7:9–10

Jméno Zachariáš znamená Hospodin pamatuje. Zachariášovo prorocké poselství obsahuje mocnou zprávu naděje – Bůh pamatuje na svůj lid. Je vždy s námi, bez ohledu na naše okolnosti. I uprostřed zármutku, nečekané bolesti nebo dlouhodobého utrpení na nás Bůh pamatuje. Projevuje nám soucit a slitování, když to nejvíc potřebujeme, a je nám tak dokonalým vzorem, abychom i my mohly tuto péči odrážet druhým. Jsme přece stvořené podle Jeho obrazu.

Slovo soucit (pozn. překl. v angličtině „compassion“) pochází z latinských slov, které znamenají trpět s (pozn. com – s a passio – trpět). Podobný význam ostatně můžeme cítit i z české verze slova. Soucit není jen sympatizování s někým, ale je to také empatie, vcítění se do druhého člověka. Je to podpora a provázení někoho, kdo prochází těžkým obdobím. Bůh nám projevuje soucit a slitování tím, že nám slibuje, že nás nikdy neopustí a nezatratí. Zároveň nás stvořil tak, abychom žily ve společenství, konkrétně v tom biblickém společenství, o kterém se učíme, které je nám podporou, když to nejvíc potřebujeme. Je dar mít skupinu podobně smýšlejících věřících, kteří se ohledně nás nebudou jen smutně cítit, ale půjdou životem po našem boku.

O ty, kteří nás na světě nejvíc potřebují – vdovy, sirotky, cizí a chudé – je třeba se soucitně starat. Příkaz pečovat o zranitelné se nezměnil od doby, kdy se o něj Bůh poprvé podělil s proroky ve Starém zákoně. Nikdo, kdo potřebuje pomoc, nesmí být přehlížen, opomíjen nebo zapomenut. Každý, od naší sestry až po někoho zcela cizího – si zaslouží soucit a slitování.

Kéž při vyzařování Božího světla do světa skutečně vidíme ty, kteří potřebují lásku a soucit. Kéž jsme ženami, které jsou dobrými správkyněmi darů, času a zdrojů, které nám Bůh dal, když těm vzácným lidem, které nám Bůh přivedl do života, ukazujeme, že jsou viděni, poznáni a milováni.