Nezamýšlena k osamělosti: Stvořena pro společenství v osamělém světěUkázka

Život v jednotě

SOAP: Efeským 4:2–3

Ve společenství věřících nestačí jen tak nezávazně být spolu s našimi povrchními známými. Jsme povoláváni k něčemu většímu. Jsme povoláni žít s vědomím, že máme poslání, které nám bylo dáno a s pokorou, trpělivostí, mírností se máme navzájem snášet v lásce. Pavlův dopis církvi v Efezu popisuje, jak vypadá společenství zralých věřících, kteří žijí v jednotě.

Jednota neznamená, že se vždy shodneme na každém rozhodnutí. S láskou, mírností, pokorou a trpělivostí si ale můžeme navzájem naslouchat. Můžeme na rozhodování nahlížet optikou povolání, které Bůh vložil do našich životů. A z toho pak společně vycházet, se vzájemnou ctí a respektem, i když se neshodneme. Všichni usilujeme o stejný cíl a všichni jsme v jednom týmu. Cesta, na kterou nás Bůh volá, je stejná. Všichni jdeme stejným směrem. Můžeme se shodnout na velkých věcech a zároveň si nechat prostor pro rozmanitost v maličkostech. Když společně směřujeme ke stejnému cíli, můžeme postupovat neochvějně a na této cestě si navzájem sloužit.

Když si budeme víc vážit druhých než své vlastní pýchy, budeme příkladem, jaký svět zoufale potřebuje. Zatímco svět velebí rozdělení a neshody, zralí věřící v církvi budou milovat Ježíše i Jeho děti víc, než své osobní plány a touhy. Ukažme světu, že milujeme Ježíše víc než svou vlastní pravdu, své názory anebo to, když je po našem. Můžeme být světlem světa, když budeme žít ve vzájemné jednotě.