Proměněný život: Spoléhání na BohaUkázka

Spoléhat se na Boha, když se ti chce to vzdát

Někdy ti život může připadat zdrcující. Může se zdát, že jedna věc stíhá druhou a nárazy snad nikdy nepřestanou dopadat. V takových chvílích může být těžké dohlédnout za současné zápasy, které se nám chce vzdát. Dokonce i lidé nejvíc plni víry mají své krizové chvíle. Když se do takového bodu dostaneme, to nejlepší je prostě se posadit a setrvat si v Boží přítomnosti.

Žalm 46 vybízí: “Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh.” (ČSP)

Zpomalit může být těžké, zvlášť když máme pocit, že bez nás se všechno zhroutí. A tak i když to možná nepůsobí produktivně, je to tak, že když se člověk zastaví, přestane či ustane, není to totéž jako když je líný či neaktivní. Plně se odevzdat a jen být je ukázka spolehnutí a čin uctívání.

Když ustaneme, o nic neusilujeme. Nejsme přezaměstnaní snahou všechno a všechny ovládat a řídit. Místo toho se pokoříme a necháváme Boha bojovat naše bitvy. Když ustaneme, dovolíme své mysli zpomalit, takže vidíme jasněji. V naší nehybnosti a klidu nám Bůh obnovuje síly. Když se cítíme vyčerpaní, potřebujeme trávit čas v Boží přítomnosti, aby nám pomohl znovu se vycentrovat. Někdy také potřebujeme doplnění i podporou lidí.

V knize Exodus je příběh, v němž Mojžíš vede Izraelce do bitvy. Dokud držel hůl nahoře, Izraelci vyhrávali. Ale když umdlel a ruce sklonil, Izraelci území ztráceli. Nakonec už Mojžíš ruce vzpažené neudržel. A místo aby to vzdali, Aron a Hur se vedle něj postavili a drželi mu ruce nahoře, dokud Izraelci nezvítězili.

Původní záměr nebyl, abychom šli životem sami. Potřebujeme kolem sebe lidi, kteří nás podrží, když ztrácíme sílu jít dál. Potřebujeme lidi, kteří nás budou povzbuzovat, ostřit a obohacovat naši víru tak, jak bychom to sami nikdy nemohli zvládnout. Jsme-li v Kristo-centrickém společenství, přátelé nám pomáhají vidět Boží věrnost různými čočkami, což naše spolehnutí na Boha nechává narůstat. A kdykoli se nám stane, že malomyslníme, pomáhají nám připamatovat si, na čem záleží nejvíc - na tom, co o nás říká Bůh.

Mojžíš se necítil vybavený pro vedení Izraelců, a tak to téměř vzdal ještě předtím, než jeho příběh vůbec začal. Obával se neobratnosti svého vyjadřování a že za ním nikdo nepůjde. Dokonce se s Bohem dohadoval a říkal mu, aby si vybral někoho jiného! Ale Bůh mu připomněl, že ho právě k tomuto úkolu stvořil a že jeho ústa mají mluvit, inspirovat a vést Izraelce do svobody. Bůh mu slíbil, že s ním bude a dá mu právě ta pravá slova, která má říct, a v pravý čas . A dokonce mu jako pomoc poslal Arona.

Když se cítíme nedostateční, můžeme se spolehnout na stejnou pravdu. Bůh každého z nás takové stvořil schválně a s určitým záměrem. Vůbec nic na nás není chyba. Bůh nám dal všechno, co potřebujeme, abychom žili v Bohem daném povolání, a slíbil, že nám vždycky bude po boku a nikdy s tím nepřestane. Jeho Duch nás stále vede, a Bůh je připraven skrze nás pro svou slávu konat zázraky.

Možná se právě teď cítíš vyčerpaný, vystresovaný nebo neschopný. Možná tě všechno přemáhá a chce se ti to vzdát. Tak se jen zastav. Pořádně se nadechni a obrať se k Bohu. On ti dodá všechno, co potřebuješ. Jestli jsi unavený, on ti dá odpočinout. Jestli malomyslníš, on tě bude inspirovat. Jestli se cítíš slabý, on ti dá sílu. Jestli jsi prázdný, on tvůj kalich zase naplní. Rozhodni se věřit, že Bůh na to stačí.

Možná si teď při čtění tady toho myslíš, že to nebude fungovat. Že některé rány jsou příliš velké na rychlou nápravu. Jestli máš pocit, že jsi uvízl v nekonečném bludném kruhu a nikdy se to nezlepší, je to lež nepřítele. Ježíš nám říká, že satan je otec lži, který přišel, aby kradl, zabíjel a ničil. Ale Ježíš ti může dát život. Nabízí ti pokoj, útěchu a radost. Možná bude chvíli trvat, než se zase budeš cítit zahojený, ale věř, že Bůh tvou polámanost může uzdravit a uzdraví. Když se rozhodneš o něj opřít, najdeš naději dokonce i uprostřed své bolesti.

I když to tak někdy nevypadá, všechno, čemu čelíš, je dočasné. Jestli se naučíš dívat se na svou situaci s věčnou perspektivou, uvidíš, že to těžké, čím procházíš, je jen bliknutí ve srovnání s věčnou radostí, kterou budeš prožívat v nebi. To samozřejmě neznamená, že se nedostaví chvíle, kdy se budeš cítit unavený, osamělý nebo nedostatečný. Ale můžeš se spolehnout na slib, že tvoje budoucnost je v bezpečí a že najdeš sílu jít dál.