Proměněný život: Spoléhání na BohaUkázka

Spoléhat se na Boha, i když se ti nechce

K lidské podstatě patří, že často dáváme přednost sobeckému jednání, protože to je lehčí. Na rozdíl od toho křesťanský život je těžký. Bůh po nás často chce, abychom odložili svá sobecká přání a rozhodli se pro to, co má věčnou hodnotu místo hodnoty pozemské.

Když nechceme dělat to, co po nás Bůh chce, vlastně tím říkáme, že Bohu nevěříme. Možná si myslíme, že Bůh neví, co dělá, nebo nevěříme, že mu na srdci leží naše dobro. Ať už je to tak nebo onak, nejsme sami. Spousta lidí v Bibli měla problém spolehnout se na Boha správně. Na pocitech nejistoty není nic špatného. Ale záleží na tom, co po své citové reakci uděláme.

Ve Starém zákoně Bůh řekl muži jménem Jonáš, aby šel do Ninive a varoval tam lidi, že když se neodvrátí od svých zlých cest, Bůh je zničí. A v Bibli se dovídáme, že se Jonáš vypravil naprosto opačným směrem. Místo aby Bohu podřídil svá přání a rozhodl se pro jeho vůli, Jonáš se spolehl na svoje vlastní plány. Ale moc dobře se to pro něj nevyvíjelo. Nakonec skončil tak, že ho svrhli z paluby a tři dny zůstal v břiše velké ryby předtím, než se nakonec stejně dostal do Ninive.

I když je Jonášův příběh poněkud extrémní, často děláme totéž. Utíkáme od Boha. Rozhodneme se nevěřit mu a neposlechnout. Odmítáme podřídit to, co chceme, tomu, co Boha uctí. Ale není to vždycky v duchu vzpoury. Někdy se bojíme podřídit, protože víme, že to bude vyžadovat výraznou oběť.

Podívejme se na příběh Ester. Měla přízeň krále Persie a byla tak v dokonalé pozici pro záchranu Izraelců, když je jeden z královských mužů chtěl zahubit. Ale bála se. Bylo tam totiž protizákonné předstoupit před krále bez pozvání, protože ji mohl poslat na smrt. Nakonec jí její strýc pomohl uvidět, že to je její úkol, a že si ji Bůh vybral, aby znovu zachránil svůj lid.

Často nebývá lehké udělat, co po nás Bůh chce. Z naší strany to vyžaduje oběť. Vyžaduje to ochotu pokořit se a uznat, že nevíme všechno. Vyžaduje to spolehnutí. Ale to spolehnutí není slepé. Víme, kdo je Bůh, a viděli jsme všechno, co vykonal, takže se i ohledně své budoucnosti na jeho sliby můžeme spolehnout. Pak to je naše spolehnutí, co nám umožní poslechnout.

Nejlepší biblický případ poslušnosti je Pán Ježíš. Protože byl plně Bůh a plně člověk, jeho lidská stránka nechtěla jít na kříž. Věděl, že ho tam čeká nezměrná bolest a smrt. Prosil Boha, aby ho ušetřil, jestli existuje jiná cesta. Ale nakonec se rozhodl být poslušný a odevzdal své lidské přání se slovy: "přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty."

Míš-li problém spoléhat se na Boha, zeptej se sám sebe, proč? Bojíš se neznáma? Váháš něco obětovat? Nebo nejsi ochotný vzdát se hříšného jednání?

I když si uvědomíme, že to pro nás je škodlivé, může být těžké přestat hřešit, protože aspoň víme, co čekat, když v tom budeme pokračovat. Přestat vyžaduje jiný druh víry, ale můžeme se spolehnout, že na té druhé straně pro nás má Bůh něco lepšího. Jako jsme to viděli u Jonáše, neposlušnost často vede k většímu zármutku, zranění a zápasům, a když to je nezbytné, Bůh dokonce může zablokovat naši hříšnou cestu proto, aby si nás k sobě přitáhl.

Když jdeme s Bohem, nese to v sobě ochranu a požehnání. To neznamená, že nebudeme muset nic obětovat. Když se rozhodneme jít za Kristem, odkládáme svůj starý život proto, abychom se mohli stát podobnější Ježíši. Přiznáváme, že náš život už není náš, ale jeho. Když se rozhodneme pro jeho vůli, možná přijdeme o přátele, pověst a pohodlí. Ale žít život oběti pro Ježíše je bohatší než bez něj.

Rozhodnout se spoléhat se na Boha, podřídit mu svou vůli a poslouchat ho, nám ve skutečnosti dává svobodu. Dovoluje nám to pohybovat se v jeho spravedlnosti, bez viny a hany. Pomáhá nám to žít odvážně a věřit, že Bůh je dobrý, že jeho plány s námi jsou dobré, a naše budoucnost je v bezpečí. Život podřízenosti Bohu je hojný život.

Takže, co ti brání podřídit se mu a spoléhat se na něj? Odlož to. Uctívej Boha svým rozhodováním bez ohledu na to, co tě to bude stát. Rozhodni se dnes začít žít ve svobodě.