Bůh, který obnovujeUkázka

Hledání Božího pokoje

SOAP: Žalm 122:8–9

Jednou do roka se Izraelci vydávali do Jeruzaléma, aby zde obětovali a uctívali Boha. Při tom recitovali a zpívali žalmy, které dnes označujeme jako „poutní žalmy“ či „písně stupňů“ (Žalm 120-134). Tyto písně lidem připomínaly Boží dobrotu, nádheru Jeho chrámu a pokoj, který měli v Hospodinu.

Žalm 122 je výzvou k uctívání. Lidé ho spolu zpívali, když putovali nahoru (a to doslova, protože Jeruzalém leží na vrcholku kopců) k chrámu. Vzájemně si připomínali, kam jdou a proč tam jdou. Modlili se za pokoj v Jeruzalémě a za prosperitu a pokoj Božího lidu, i když byl rozptýlený po vší zemi.

Když čteme dnešní pasáž, můžeme vidět souvislost s Izaiášovými slovy, která vypráví o nadcházející slávě Jeruzaléma, kdy všechny národy přijdou společně uctívat Boha na Jeho horu. Žijeme nyní v jakémsi mezidobí, v očekávání zaslíbení, které se ještě neuskutečnilo.

Advent je obdobím očekávání. Víme, že Kristus k nám přišel jako dítě, že Mesiáš už přemohl hřích a smrt. Čekáme však na Jeho návrat, na Jeho druhý příchod, kdy bude vše obnoveno a učiněno novým a kdy se celý Boží lid konečně shromáždí v Jeho chrámu a bude ho velebit.

Zatímco čekáme, můžeme se modlit podobně, jako když izraelský lid putoval do chrámu. Dnešní žalm nám připomíná, abychom se modlily za různá společenství Božího lidu. Povzbuzujme se navzájem modlitbami za prosperitu, pokoj a bezpečí. A spočívejme v Hospodinově pokoji bez ohledu na to, co se děje kolem nás nebo čemu čelíme, protože On své sliby dodrží. On vykoupí, obnoví a napraví vše, co bylo ztraceno. Kéž na něj můžeme očekávat v pokoji.