Přibližovat se k Bohu

Přibližovat se k Bohu znamená, že ho hledáme celým srdcem. O to v modlitbě a půstu jde. Nejsme v jakési hladovce, kterou bychom se snažili donutit Boha něco udělat. Jestli předpokládáme, že můžeme Boha k něčemu dotlačit, jsme hloupí. Ale v modlitbě a půstu se před Bohem můžeme pokořit, aby nás proměňoval a dovedl si nás k životu v jeho dokonalé vůli. Odstraňujeme překážky bránící tomu, aby se naše prosby dostaly až k Božím uším. Je to o tom, že v sobě hledáme Boha vším, co jsme a máme.

Už dřív jsme si v tomto plánu četli úryvky z Jakuba 4:1-10, ale teď se na to podívejme trošku jinak. Je tam řeč o pýše a poddávání se Bohu. Je to volání, abychom se přiblížili k němu a všemu dobrému, co přichází ruku v ruce s rozhodnutím poddat se mu.

Ve 2 Paralipomenon 15:1-2 vidíme, jak Boží Duch mluví s Azariášem, Obédovým synem. Říká mu, že když bude hledat Boha a Boží věci, Bůh bude s ním. Ale když Boha opustí a nebude se k němu přibližovat, i Bůh ho opustí.

Když si zamažeme srdce, vyroste v něm tvrdost k Božím věcem. A když nám srdce pro Boží věci ztvrdne, nemůžeme se k Bohu přibližovat. Abych se k němu mohl přibližovat, musím se očistit (vyprázdnit ze sebe sám sebe), podřídit se pravdě a moci Ducha svatého, a horlivě a upřímně milovat z čistého srdce.