Nádherně odevzdaná: Boží srdce pro Jeho dcery Ukázka

Alžběta: nic není nemožné

SOAP: Lukáš 1:45

Jak pevná je tvoje víra, když nejsou naplněny touhy tvého srdce? Nebo když se zdá, že tvé modlitby zůstávají nevyslyšené výrazně déle, než sis představovala? Když čteme o Alžbětě, můžeme zpočátku předpokládat, že její život byl dokonalý. Byla vdaná za kněze a sama pocházela z kněžského rodu, což bylo mezi Židy vnímáno jako speciální požehnání. Alžběta a Zachariáš byli věrní, dodržovali všechna přikázání a byli nazýváni spravedlivými.

Alžběta však nemohla mít děti, což bylo v jejím okolí považováno za velké zklamání. Oba se Zachariášem už byli v pokročilém věku, což jejich šance na vlastní děti – z lidského hlediska – ještě snižovalo, ne-li zcela znemožňovalo. Navzdory mnoha let trvajícímu zklamání však zůstala Alžběta pevná ve své víře.

V Bohem dokonale načasované době, kdy svého prvorozeného syna Ježíše čekala i její sestřenice Marie, Alžběta otěhotněla. Čekala chlapečka, který ponese jméno Jan. Jan byl Bohem vyvolen, aby hlásal a připravoval cestu pro přicházejícího Spasitele, Ježíše Krista. Alžběta tedy nejenže zažila Boží úžasnou moc ve svém životě, ale na vlastní oči byla také svědkem příchodu zaslíbeného Mesiáše. Ona byla dokonce první osobou, která vyznala, že Ježíš je Mesiášem! Alžběta prožívala radost z toho, že si ji Bůh použil a žehnala Marii a radovala se s ní nad zázrakem, který Marie přivede na svět.

Jedině Bůh věděl o všech dílcích, které bylo potřeba jako ve skládačce složit, aby se stal takový zázrak, který Alžbětě změnil život. Po tolika letech čekání a navzdory jejímu pokročilému věku nebylo pochyb o tom, že její syn je opravdu zázrakem od Pána. Alžbětinu neplodnost nemohlo zvrátit nic, co by bylo v jejích silách.

Když my samy procházíme obdobími neplodnosti nebo pustinou, může být skoro nemožné představit si, že jednoho dne budou naše modlitby vyslyšeny. Možná, že nikdy nedohlédneme na všechna místa, kde Bůh koná. Možná nikdy neporozumíme, proč jsme musely čekat na odpověď. Stejně jako Alžběta se ale můžeme rozhodnout, že ve své víře zůstaneme pevné. Můžeme se ohlédnout za vším, co už Bůh udělal, a chválit ho za Jeho dobrotu a věrnost. Tím vkládáme naši naději do Jeho schopností a ochoty jednat v náš prospěch. V něm není nic nemožné.