Nová a živá cestaUkázka

Nepřekombinované usilování o Boží poslání

Míváš někdy pocit, že se o tebe neustálé nároky života přetahují do milionu různých směrů? Někdy to je pocit, že máme mnohem víc povinností, než na kolik máme čas, a to nás zanechává vyčerpané a nepokojné.

Ale co když existuje lepší cesta? 

Ježíš se až laserově soustředil na své poslaní - hledat a zachraňovat ztracené - ale nikdy nespěchal, nikdy ho to nelikvidovalo ani neznepokojovalo. A tak jestli jsme povoláni jít za Ježíšem, dává smysl, že má náš život odrážet jeho priority a jeho tempo. 

V Markovi 2 se můžeme naučit několik věcí ze způsobu, jak Ježíš usiloval o naplnění svého poslání. Popisuje to Ježíše, jak jde - ne že by se hnal, ale jde—až nachází notorického výběrčího daní jménem Levi. 

Většina lidí by odmítla pohrdaného Leviho kvůli jeho práci. Pravděpodobně okrádal lidi a mluví se o něm jako o zkorumpovaném. Ale Ježíš měl jiný přístup.  

Ježíš Leviho zve, aby šel za ním. Jdou do Leviho domu, kde Ježíš jí s mnoha dalšími známými hříšníky a výběrčími daní. Farizeové - náboženští předáci té doby - to rozzuřilo. 

Nemohli pochopit, proč Ježíš stoluje s hříšníky, a Ježíš jim jednoduše odpovídá: 

… “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky. Marek 2:17

Ježíš jasně vyjádřil, proč přišel i proč nepřišel. Nepřišel uchlácholit náboženské předáky. Přišel uzdravovat trpící, ztracené a polámané. 

Co se o něm v tomto krátkém oddílku dovídáme?  

1. Ježíš přišel hledat ztracené. Když za ním půjdeme, jsme voláni dělat totéž, co dělal on, a milovat ty, které miloval on. Otázka zní - uděláme si čas hledat ztracené? A jestli ne, jak tomu můžeme začít dávat přední místo?  
2. Ježíš nikdy nespěchal. Všimni si, že když zavolal Leviho, šel. Neběžel. Nespěchal. Kráčel. A tak jestli následujeme Ježíše, je rozumné, když své tempo přizpůsobíme tomu jeho. Když myslíš na svůj život, popsal bys ho jako uspěchaný nebo neuspěchaný? Jak můžeš zpomalit, abys skutečně následoval v Ježíšových stopách?  
3. Ježíš nedovolil, aby názory druhých narušily jeho poslušnost. Když ho farizeové kritizovali, nezačal se bránit, ani se nerozhněval. Naprosto jasně a pevně dal najevo, proč přišel. Zůstával napojený na svoje poslání navzdory zpochybňování lidí. Takže si promysleme: dovolujeme názorům druhých, aby pro nás byly důležitější než naše poslušnost Boha?  
4. Ježíš s lidmi trávil čas a dělal jim místo u stolu. Vidíme Ježíše, jak během své služby vyučuje a stoluje s jednotlivci. Společnost lidí u něj měla velkou prioritu. Děláme to také tak? Nebo jsme dopustili, aby pro nás naše nezávislost byla důležitější než služba? 

Nemusíme žít v neustálém stresu a přemíře činností. Místo toho se můžeme rozhodnout - jako Ježíš - zůstávat v nepřekombinovaném zacílení na Boží poslání. Můžeme se zbavit rozptylování a trávit čas činy, které nám dovolují miloval Boha a lidi. 

Modlitba: Bože, pomoz mi dávat přednost věcem, na něž kladeš důraz ty. Odstraň všechna vyrušování, která mne táhnou k zemi a brání v tom, na čem nejvíc záleží. Ukazuj mi, jak žít v nepřekombinovaném úsilí o tvé poslání. V Ježíšově jménu, amen. 

Cvičení: Přemýšlej o tom, jak bys tento týden mohl někomu posloužit. A pak jdi a udělej to!