Přijď tvé královstvíUkázka

MODLITBA:

Bože, jsi milující Tatínek. Děkuji, že se mnou máš takovou trpělivost přitom, kdy se učím spoléhat na tebe.

ČTENÍ:

Víš, že růst něco stojí? Než můžeme na své cestě růstu vykročit dál, často bývá nezbytné uvědomit si, o co tím přijdeme. Věř tomu nebo ne, důvod, proč v růstu zaostáváme, často bývá právě ten, že když zůstaneme, kde jsme, má to své výhody - prožíváme pohodlí, bezpečí, iluzi kontroly, nebo i řadu dalších věcí.

V Galatským 4:6-8 se od Pavla dovídáme, že budovat svůj život kolem nesprávných věcí z nás dělá otroky. To je silné slovo, ale Pavel tu vyjadřuje něco hodně strategického. Nepřímo poukazuje na část izraelských dějin krátce po osvobození z otroctví v Egyptě. Bůh pozvedl Mojžíše a předvedl velké zázraky, aby je z těch okovů vyvedl, a Izraelci Boha za svou svobodu chválili. Ale netrvalo dlouho a začali si stěžovat, jak se jim stýská po výhodách a pohodlí života v Egyptě. Dokonce se začali bavit o návratu! Umíš si představit, že se ti stýská po zemi, kde jsi otročil?

Možná to zní šíleně, ale podle Pavla ti jejich touha možná bude bližší, než si myslíš. Jestli je něco, co potřebuješ tolik, že si život bez toho nedovedeš představit, pak jsi otrok té věci. Vzdal ses své svobody. Jsi k tomu připoutaný. Může se jednat o majetek, vztah, titul nebo pověst.

Protože jsme v Ježíšovi dostali novou identitu, okovy to zlomilo a před námi je nově dlážděná cesta ke svobodě. A přestože to je jasná a jednoduchá myšlenka, praktikovat ji není vždycky snadné. Jedna věc je dostat se z otroctví, ale druhá je dostat to otroctví ze sebe.

Máme sklon neustále se vracet k tomu, co poskytovalo zdánlivé pohodlí a bezpečí, takže nás to pořád táhne obrátit se zády k cestě uzdravení a svobody, kterou si pro nás Bůh přeje. 

Ale mám pro tebe dnes dobrou zprávu. Bůh je milující otec!

Představ si tátu, který sleduje své malé batole, jak se pokouší o první krůčky. Co prožívá? Jak reaguje? Je netrpělivý a frustruje ho, že jeho dítě nedojde dál? Vybuchne snad v hněvu, když se jeho dítku podlomí kolena a kecne sebou na zem? Myslíš si, že by se v jeho očích objevilo mimořádné zklamání a na dítě by křikl: "Proč už nechodíš? Podívej se na staršího bráchu! Ten tu lítá kolem baráku! Proč se na to nezmůžeš?!”

Ani náhodou! Ani za milion let bys takovou reakci nečekal. Proč? Protože milující táta chválí první dětské krůčky bez ohledu na to, jak malinké jsou. Ví, že ty krůčky jsou jen začátek dlouhé cesty ke zralé dospělosti. Má trpělivost s vývojem a oslavuje každé vítězství, bez ohledu na to, jak kratičce trvá. 

Úplně stejně tě tvůj nebeský Tatínek touží vidět v duchovním životě postupovat dopředu. Moc se mu líbí tvoje dětské krůčky a jásá nad nimi.

PŘEMÝŠLENÍ:

Zde máš dvě otázky pro dnešní přemýšlení. Co mám z toho, když zůstanu, kde jsem? A je tu něco, u čeho se příliš děsím, že bych o to mohl přijít? 

Na začátku odpovídání na tyto otázky popros Boha o potřebnou milost a sílu, abys dnes dělal maličké krůčky směrem ke spoléhání. Pak věnuj čas děkování Bohu za trpělivost a odpouštění, s nimiž se setkáváš při každém klopýtnutí zpátky do starého života a způsobu myšlení.