Na počátkuUkázka

Čtení: Genesis 2:18–25; Matouš 19:4–6

SOAP: Matouš 19:4–6

Nebylo dobré, aby byl člověk sám. Toto byla jediná chvíle během stvoření, kdy Hospodin řekl, že něco nebylo dobré. A přestože byl člověk sám, není doslova psáno, že by byl osamělý. To, co však Hospodin nazval jako „ne dobré“, byla nepřítomnost společenství. Člověk byl sám, protože neexistoval nikdo jemu podobný, s kým by mohl sdílet vše, co Hospodin stvořil a plánoval pro lidstvo. Sám nebyl schopný naplnit Boží úmysl plození a množení se.

Hospodin stvořil ženu, aby byla muži rovnocennou oporou. Hebrejské slovo, jež je zde použito k popisu ženy, je slovo ‘ezer. Většina pasáží Starého zákona, kde se používá stejné slovo, popisuje Hospodina. Toto slovo nemá žádný méněcenný či podřízený význam. Naopak popisuje nepostradatelného společníka, který nám pomáhá v tom, co sami nezvládneme.

Když se farizeové tázali Ježíše na rozvod, odpověděl jim tím, že vysvětlil záměr vztahu mezi mužem a ženou. Ti dva mají být spojeni a stát se jedním tělem. V manželství se muž a žena stávají jedním a každý z nich je pro toho druhého nepostradatelným společníkem. Když autor Genesis popisuje vztah prvního muže a ženy, popisuje manželství. Společenství, které Adam s Evou zažívali, bylo právě skrze manželství. 

Muž a žena byli stvořeni k životu společně s druhými. Ať už jsme vdané nebo svobodné, nemůžeme žít osaměle. Potřebujeme kolem sebe společenství. Bůh nás stvořil pro společenství a bez něj nejsme celé a kompletní. Jako následovnice Krista nemůžeme být samy. Potřebujeme vztahy s druhými lidmi, ve kterých se navzájem povzbuzujeme na naší cestě s Ním.

Modlitba

Hospodine, děkuji Ti, že jsi stvořil společenství. Lidé kolem mě jsou mi požehnáním. Pomoz mi být požehnáním i pro ně. Pomoz mi růst v mém porozumění společenství a rozpoznat svou vlastní potřebu prožívat život s druhými. Prosím, opatruj a buduj společenství kolem mě a uč mě, jak nebýt sama. Amen.