Postoje v adventu: Každodenní vánoční zamyšleníUkázka

Jsme pohodlná stvoření. Žijeme v kulturním prostředí, které se soustřeďuje na pohodu, pohodlí a bezpečí. Dáváme přednost provozovnám drive-thru, abychom si mohli zůstat ve vyhřátém autě. 

V kinech zavádíme polohovací křesla, abychom se při sledování mohli pohodlně položit. Jen na knoflík si otevřeme garáž, abychom do ní rovnou zajeli, a možná tak přicházíme o příležitost popovídat se sousedy.  

I když všechny tyto maličkosti nejsou nijak špatně, nebezpečí pohodlí spočívá v tom, že je až příliš snadné začít ho uctívat. To se dostává na světlo, když řekneme své "ne" svatým, bouřlivým a úžasným příležitostem, ke kterým nás Bůh volá, protože se bojíme, že bychom tak museli vykročit ze své zóny pohody. 

Nutkání k pohodlí nám začíná prosakovat i do dalších oblastí života, a tak žijeme obezřetněji se skloněnou hlavou a pevně sevřenými pěstmi.  

Přehnaně zanícená touha po pohodlí ukazuje k porušené dynamice: nespoléháme se plně na Boží dobrotu a zaopatření. 

Když věříme, že náš Bůh je dobrý a je na naší straně, pak můžeme s jistotou vědět, že k čemu nás volá, tím nás i provede. Ježíš slibuje, že postará o všechno, co potřebujeme, a tak se nemusíme bát vykročit do neznáma. 

Když jsme schopni se na Boha spoléhat plně a svobodně, můžeme přirozeněji žít s hlavou vztyčenou, takže kolem sebe uvidíme potřeby druhých a otevřeme ruce k dávání druhým v souladu s Božím štědrým srdcem.  

Přemýšlení:

• Ve kterých oblastech života máš problém spolehnout se na Boha? 
• Jak o těchto Vánocích pro tebe vypadá spolehnutí? 
• Čeho se bojíš, že by se stalo, kdybys žil otevřený tomu, co by mohlo být nepohodlné?  

Kéž tě Bůh vší útěchy dnes zmocní, abys své ruce otevřel a spolehl se na něj.