Modlitba PáněUkázka

Ochrana

A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od toho Zlého

Bible bere jako samozřejmost, že stojíme v boji proti zlu a že to je bitva, která nás nejen vede do vzepření se jakýmsi abstraktním principům zla, ale že zlo má také osobní formu. Myšlenka jakési zlovolné inteligentní síly zla, která působí v dnešním světě, je něco, co jen málo lidí bere vážně, pokud nejsou věřící. Když najdu důkaz zla v dnešním světě, je to pro mne jaksi překvapivé. Tento nezájem či ignorování má několik důvodů. Zlo často bývá karikaturizované (vzpomeň si na kresleného ďáblíka s vidlemi v rudém oblečení), nebo se zneužívá jako v tragických případech exorcismu, které se nepovedly, nebo v některých patetických výrocích jako "ďábel mne k tomu donutil."

Takže začněme se zvláštním obratem "toho Zlého". Ve starších překladech Bible v Modlitbě Páně výrok "zbavit nás od Zlého" vyznívá jaksi abstraktně a filozoficky. Nicméně existuje obecný souhlas, že to, o čem tady Ježíš mluví, je vysvobození od Zlého. Tento bod pokrývá dost věcí, a tady ti doporučuji svou knihu o Modlitbě Páně, kde se toho dozvíš víc a podrobněji. Nicméně to vypadá, že abych byl "biblický křesťan", musím věřit v přítomnost nějaké zlé duchovní entity na světě, nekonečně podřízené Bohu a přesto schopné postavit se proti němu. Je to zlomyslný, zákeřný a silný protivník věřících. A na světě, který je jaký je, často bývá snazší věřit v existenci ďábla než v dobrého Boha. 

Ten Zlý je tu zmíněn jako agent pokušení. I tohle vyžaduje opatrné zacházení. Jedno nebezpečí spočívá v tom, že si představujeme Boha jako toho, který působí pokušení, a v Modlitbě Páně prosíme, aby nás "do něj neuváděl". Možná ten nejlepší způsob vnímání této klauzule je dělat rozdíl mezi testem a pokušením. Test, zkouška, ať už tělesná nebo duchovní, je dobrá. Zvládnout zkoušku je něco, co povzbudí a dovolí nám uvědomit si, že jsme poporostli. Nicméně jestli Bůh může zkoušku použít k našemu růstu, ďábel ji může obrátit do pokušení, aby nás zlomil. 

Může pomoct vnímat to tak, že v tomto výroku je řeč o něčem, co lze popsat oběma termíny, jako pokušení i zkouška. Z Božího pohledu dostáváme zkoušku, aby ukázala kvalitu víry. Když ten test zvládneme, může nás po povzbudit jako znak duchovního růstu. Ale když tu předpokládáme existenci toho Zlého, na tentýž test se můžeme dívat z jiného úhlu. A když tu selžeme, pak to byl zásek do naší křesťanské víry.

Takže za co se tady modlíme? Docela jednoduše za to, abychom čelili pokušení nebo zkoušce vítězně a nepadli. Modlíme se, aby nám Bůh pomáhal postavit se výzvám toho Zlého. Dovolte mi nabídnout tu tři návrhy.

První, měli bychom si uvědomit a rozpoznávat, že k nám každý den míří zkoušky a pokušení. Potřebujeme na to být připraveni.

Druhý, s tím Zlým se nesetkáváme bez obrany. Bůh dal svým dětem k pomoci Ducha svatého. Takže je čin neuvěřitelné hlouposti pokoušet se zvládat některá vážná pokušení bez toho, že bychom se uchýlil k tomu, koho Bůh svým dětem dal k obraně.

A třetí, klasická taktika "toho Zlého" ve chvílích, kdy padneme - a všichni tu a tam padáme - je pokoušet se přimět nás uvěřit, že s tímto selháním jsme už navždy skončili s Bohem. Ve skutečnosti, jestli jsme opravdu Boží děti, přestože jsme ve zkoušce selhali a zarmoutili tak svého nebeského Tatínka, nezpůsobilo to, že by nás zavrhl. To, že jsme ve zkoušce neuspěli, nezničí podstatu vztahu s nebeským Otcem - zůstáváme jeho dětmi i dál - ale poničí to kvalitu toho vztahu.