Modlitba PáněUkázka

Zaopatření

Náš denní chléb dej nám dnes.

V tomto bodě tady v Modlitbě Páně nastává určitý přechod. Od svého "pohledu vzhůru" k Bohu přecházíme k širšímu "rozhlížení se kolem", tedy se díváme na nás a lidi kolem nás. Tento přesun pohledu zrcadlí obojí, Desatero i Ježíšovo shrnutí pravého náboženství: milovat Boha a bližní (Matouš 22:36–40). Přesto je nemoudré myslet si, že tady přecházíme od duchovního k praktickému. Ono je to tak, že Bůh se zapojuje do každé oblasti našeho života.

Potřebujeme si důkladně promyslet, co tento výrok znamená. Vždycky se mělo za to, že "chléb" tady znamená všechno, co v životě potřebujeme. Patří do toho tělesné potřeby: nejen jídlo, ale i voda, střecha nad hlavou, oblečení, zdraví, peníze atd. Ale znamená to ještě víc. Patří do toho i duševní potřeby, jako pokoj mysli, naděje a odvaha, a i duchovní potřeby jako milost, vnímání Boha a víra sama. "Chléb" je tedy všechno, co potřebujeme k tomu, abychom fungovali. Všimni si, že modlit se za chléb znamená přiznat svou závislost na Bohu. Velmi snadno se nám stává, že si přisvojíme arogantní postoj člověka těžícího z toho, co je a co má, a říká: "tohle jsem já osobně vybudoval". V 5. kapitole knihy Daniel prorok vyjadřuje soud nad zlým králem Belšasarem slovy "ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal!" (Daniel 5:23). Úplně stejně Pavel v útoku na pýchu korintského sboru píše: "Máš snad něco, co jsi nedostal?" (1 Korintským 4:7).

V tomto výroku je dost velká šíře, ale i limit. Chléb je ta nejzákladnější strava a je to všechno, co nám Ježíš říká, že se za to máme modlit. Ne za luxus, ale za nezbytnosti. Když se takto modlíme, nikdy nezapomínejme, že na světě existují mnozí, pro které přístup dokonce k těm nejzákladnějším nezbytnostem života je luxus. Když se modlíme tuto část Modlitby Páně, připomínejme si, že se modlíme za to, co potřebujeme, ne za svou nenasytnost. Potřebujeme mít na paměti všechno, co jsme dostali.

V Modlitbě Páně nejsou nadbytečná slova, a slovo denní by nás mělo přimět k zastavení. Je velmi svůdné prosit Boha nejen o to, co potřebujeme teď, ale i co si představujeme, že budeme potřebovat v budoucnu. Přesto právě tohle dělat je jeden z řady důvodů překroucení cíle a smyslu modlitby. Bůh chce, abychom své modlitby zaměřili na vztah s ním, a když k němu se svými žádostmi přicházíme každý den, pomáhá to ten vztah budovat. Takže bychom se měli za svoje potřeby modlit den po dnu, a to buduje vztah pro věčnost. 

Nakonec vám ukážu něco, co prostupuje celou Modlitbu Páně. To maličké slovíčko náš. A přitom je nesmírně důležité. Je až příliš snadné se při modlitbě zaměřit na sebe, ale takové zaměření Nového zákona není. Potřebujeme se rozhodnout následovat Krista a jako jednotlivci se přidat k Božímu lidu. A tak jako křesťané potřebujeme sami sebe vnímat jako součást společenství. Když se modlíme, vždycky bychom se měli modlit za lidi, s nimiž jsme ve spojení. Za své fyzické rodiny, ale i za svou duchovní rodinu. A vlastně ono je ve skutečnosti hodně dobré modlit se i za své přátele, kolegy a sousedy. 

Takže na závěr, když nám Bůh dává náš denní "chléb" - a často nám dává mnohem víc než to - buďme vděční.