Pokoj je OsobaUkázka

Potenciál bouří

Proč se zdá, že Bůh na náš život není vyladěný? Ocenili bychom skelně klidné moře. Pěkně děkuji! 

Máme rádi pohodlí. Stojíme o bezproblémové dny, kdy bychom nemuseli nic řešit. Přejeme si bezkonfliktního manželského partnera a děti, příjemné spolupracovníky, i přístroje a dopravní prostředky, které se nikdy neporouchají. Na všechna narušení plánů či programů se díváme jako na velký problém. Nicméně my nebo naši blízcí musíme něco dělat špatně. Něco je potřeba změnit! 

Ironie je v tom, že bez bouří a těžkostí pokoj nepostrádáme! 

Bouře a těžkosti v sobě mají velký potenciál nás lámat a deptat, aby nás odloučily od našich vlastních záměrů, nebo aspoň posunuli naše zaměření. Náš houževnatý nepřítel nikdy neopomine příležitost přihrát svoje lži a obvinění a čeká, že nás okrade o pokoj, zabije naši důvěru a nakonec nám zničí víru. 

Ale bouře mají i příležitost nás budovat. Právě v bouři můžeme svou víru použít v praxi a můžeme se opřít o Boha a svou lásku k druhým. Kupodivu nepotřebujeme žádnou víru na to, abychom souhlasili a věřili obviněním nepřítele: Tohle je příliš těžké. Nebude záležet na tom, jak se rozhodneš. Mysli na sebe! To nestojí za úsilí. Ale postavit se proti strachování a obavám vyžaduje rozhodný čin víry a spolehnutí na to, co Bůh řekne, že zvládnu. Rozhoduji se spolehnout se na Tebe! Čekám na to, že Ty to dáš. Věřím, že mne vidíš a nějak s tím pracuješ jen pro moje dobro.

Co se může stát, když místo abychom se pokoušeli životním bouřím vyhýbat, postavíme se svým těžkým situacím čelem? Co když se prodereme svým strachem a vzdáme se řízení? Co kdybychom se dívali na tyto těžké chvíle jako na příležitosti k duchovnímu růstu a rozšíření svého srdce? Co kdyby naše ochota vstoupit do těžkostí naučila naše děti a všechny kolem nás něco, co by se jinak nikdy nenaučili?

Před nějakým časem jsme se jednou v létě, 21 členů naší rodiny ve věku 5 až 65 let, rozhodli vyšlápnout si na Mt. Uncompahgre v Coloradu, horu vysokou přes 4000 m. n. m. Některé úseky té cesty byly opravdu náročné a trvalo to řadu vyčerpávajících hodin. Mockrát se nám chtělo to vzdát, dokonce jsme si kladli otázku, co to tu vlastně děláme. Jako kdyby se vrchol pořád vzdaloval. Vzduch byl řidší a sotva jsme lapali po dechu. Objevilo se dost slz a stížností. Tohle je moc! Co když spadneme? To tady umřeme? A tak jsme sebe i ty druhé povzbuzovali hlasitými mantrami, Můžu a zvládnu to! Dej to jako mariňák! Konečně jsme vstoupili do toho nádherného širokého prostoru, kde to vypadalo jako vrchol světa! Nadšení, úleva, radost, pokoj! Zvládli jsme to! Naše děti a dokonce i malá vnoučátka, všichni dotáhli do zdárného konce jednu z nejtěžších věcí, které kdy podstoupí. Navždy změněni překonanými obtížemi, tato proměna v nás zůstává až do dneška.

Připrav své srdce a očekávej bouře a těžkosti, takže až se to stane, nezaskočí tě nepřipraveného. Ze zdroje Božího pokoje a Jeho přítomnosti jsi plně vybaven silou a odvahou zvládnout to a dostat se na druhou stranu. Když dobrovolně vstoupíš do těžkých situací a rozhodneš se dívat se na ně jako na příležitosti k růstu, získáš důvěru a vnitřní sílu z Boží neviditelné přítomnosti. Tvoje schopnosti narostou nad to, co jsi kdy považoval za možné. A nejdůležitější je, že budeš moct říct těm za tebou, že i oni zvládnou svoje vlastní bouře. Ne sami, ale s Pokojem v srdci.

Každá bouře, která se strhne, v sobě nese potenciál nás zničit, ale Pokoj slibuje hlídat naše srdce a mysl. Když té bouři budeme odvážně čelit, ruku v ruce s Ním, přijdeme jen o to, co v nás musí odumřít: hřích, pýchu, negativitu, kritičnost, sobectví, vzdor. Tedy věci, které nás drží v hlubokém zajetí a brání nám být tím, k čemu nás Bůh povolal. To, co potřebuje umřít, abychom v Něm mohli plně žít. 

Představuji si, jak naše důvěra v Ježíše vykouzlí na Jeho tváři úsměv a jak nás vede ke svobodě na druhé straně. Když náš pohled zůstává upřený na Něj i v té nejhlubší, nejtemnější bouři, budeme mít pokoj, protože Pokoj je Osoba.