Když nás zasáhne zklamáníUkázka

Jak své zklamání využít

Zklamání nás může buďto držet tam, kde jsme, nebo katapultovat k něčemu lepšímu. K víc naplňující kariéře. K lepšímu vztahu. K pevnějšímu způsobu uvažování. Jasnější budoucnosti. Zklamání nemusí být slepá ulice. Nejdřív to může být stopka, ale z dlouhodobého hlediska to je značka "dej přednost v jízdě," která nás směruje k prozkoumání okolí, než se zase pohneme vpřed.... 

Abychom se ze zklamání vzpamatovali, je potřeba rozhodnout se spolehnout se uprostřed toho na Boha. A to vůbec není lehké. Je těžké cítit důvěru v Boha, když jsme na dně. Ale není to právě na to ten pravý čas? Je lehké spoléhat na Boha, když se všechno daří. Ale když máme zlomené srdce a přitom vyjadřujeme svou důvěru a víru v Boha, tehdy důvěra roste. Je potřeba jít dál a spoléhat na Boha, že nás tou bolestí provede, protože on jediný je spolehlivý a může se o naše srdce postarat. Promysli si tyto dvě věci přitom, když se budeš svým zklamáním prodírat.

O co jde
Všichni jsme se ptali: “K čemu to je?” Chceme pochopit, proč prožíváme to, co prožíváme. Částečně to vyplývá z touhy nemrhat časem ani zážitky. Chceme vědět, že když jsme něčím takovým prošli, nebylo to zbytečné. Jestli takhle přemýšlíš, pak jsi uhodil hřebík na hlavičku. Ten nejlepší způsob uzdravování z bolesti a zklamání je použít to na pomoc někomu jinému. Možná tě trápilo, že nemůžeš mít děti, že máš doma hodně vzdorovitého puberťáka, manželské problémy nebo bojuješ s rakovinou - a ten seznam je nekonečný. To, čím tady na zemi procházíme, je něco, co Bůh může použít pro někoho jiného. Co nás kdysi skoro zabilo je dnes objížďka k novému nasměrování. 

Uctívat nebo ne
Jestli se chceme ze svého zklamání vyhrabat, je potřeba Boha chválit právě v době, kdy na nás doléhá. Jestli opravdu následujeme Ježíše, pak si uctívání a chválení Boha nemůžeme rezervovat jen na chvíle, kdy se nám chce nebo když chápeme jeho smysl—Boha uctíváme, i když to smysl vůbec nedává. I tehdy, kdy je všechno naruby, si vždycky můžeme najít něco k Boží oslavě. Nemůžeme se dívat jen na sebe nebo na to, co bychom si přáli, aby se bylo stalo. Když to tak děláme, nedojde nám, o co Bohu jde. Ale když budeme Boha chválit i uprostřed zklamání, dovolí nám to vidět naději, kterou pro nás má, a věčnost, kterou chce s námi strávit. Když uctíváme, říkáme Bohu, že je dobrý, i když vůbec nechápeme, co dělá. 

Teď je chvíle věřit mu, že bude působit nejen v nás a skrze nás, ale i v našich zklamáních a skrze ně, aby si nás k sobě přitáhl blíž a ještě ovlivnil někoho, kdo jde za námi. A tak duchovně plaťme svou bolestí a dovolme Bohu, aby vykoupil každičký aspekt našeho života.