Stáhnout aplikaciZtrátaUkázka
ZAMĚŘIT SE JINAM
Apoštol Pavel znal ztrátu, bolest i utrpení víc než důvěrně. Opravdu, jeho život byl hodně intenzívní od chvíle, kdy se setkal s Ježíšem, až do smrti. Přesto když čteš jeho listy (celá řada knih v Novém zákoně) a čteš i něco o jeho životě, je plný radosti. Nikdy se nevzdává naděje a nikdy se neodchyluje od Bohem svěřeného poslání šířit poselství o Ježíšovi tak daleko do světa, jak jen to jde.
Teď případ, který máme za zřeteli: je to příběh, který si přečteš. Pavla a jeho společníka Silase zatkli, zbili a uvrhli do vězení. A jakého zločinu se dopustili? Osvobodili bezmocnou otrokyni, ještě děvčátko, od démona, který ji trápil... já vám, špatní borci, že? No, jak uvidíte, poté, co je zmlátili a přikovali ke zdi v temné vězeňské kobce, se začali modlit a zpívat Bohu. Nevím jak ty, ale jsem si dost jistý, že moje první reakce by byla začít se litovat a nasupeně si stěžovat, jak nefér to všechno je. Ale Pavel si zachovává naději a svoje zaměření na Ježíše. Pak, když se do toho Bůh nadpřirozeně vložil, aby osvobodil všechny vězně tam (velké zemětřesení, které otevřelo dveře všech cel), Pavel pořád /em> myslí na ostatní. Zůstává tam, aby se žalářník nedostal do problémů (proto se ten žalářník chystal zabít... protože by ho potrestali za to, že nechal vězně uprchnout). Pavel se i dál zaměřuje na druhé, a já věřím, že to je jeden z klíčů k tomu, že zůstával radostný navzdory skutečnosti, že prožíval jednu ztrátu za druhou.
A co my, když čelíme období ztráty, kam jde naše zaměření? Jestli jsme pravdiví, naše přirozená tendence je obrátit se dovnitř. Zaměříme se na svou bolest, své pocity, a jak to není fér k nám. A zatímco jsme argumentovali, jak je víc než přiměřené (a dokonce zdravé) truchlit a prožívat smutek, nemůžeme v tom uvíznout. Jakmile jsme před Boha vylili své srdce, je čas přehodit výhybku svého zaměření zpátky na druhé. Koho znáš, kdo právě zápasí se ztrátou? Jak si tě Bůh může použít, abys k něčemu byl v životech lidí kolem tebe? Když svůj zrak obrátíme jinam než k sobě, jsme schopni žít s neochvějnou nadějí a radostí, jaké vidíme v Pavlově životě. A nevím jak ty, ale to je přesně takový život, jaký si já přeji žít.
O tomto plánu
Nikdo nechce prožívat ztrátu, že ne? Ale když nám do života vstoupí okolnosti, nad nimiž nemáme kontrolu a vytrhnou nám příležitosti z rukou, co máme dělat se všemi pocity pojícími se ke ztrátě, které to vyvolává? Jak je zvládnout, když všechno, co jsme čekali, že se stane, se najedou změní v popel? Tento plán ti pomůže uvědomit si, jak Bůh s námi může tu bolest procházet.
More
