PojďmeUkázka

Církev, která nikdy nespí

Autor S. George Thomas

Jako syn kazatele Matthew Barnet vyrůstal v církvi a kolem církve. Jednou, bylo mu 16, si takhle seděl na kapotě auta a Bůh mu dal vizi, že se jednoho dne dostane do centra Los Angeles a založí tam sbor, který bude otevřený 24 hodin denně 365 dnů v roce - sbor, který nikdy nespí. To v něm zažehlo stravující touhu přinést poselství naděje lidem bez naděje tím, že bude sloužit tělesným a duchovním potřebám lidí ve vnitřním městě, ale uvědomil si, že k tomu asi nedojde dřív, než mu bude 40. Vůbec ale netušil, jak rychle bude jednat Bůh.

O čtyři roky později za ním přišel jeho tatínek a zeptal se ho, jestli by se mu chtělo jít na rok do L.A. jako kazatel do malého sboru v centru. Tatínek se už předtím ptal 10 jiných kazatelů, ale všichni tu příležitost odmítli. Nebyla to nijak ideální situace - v tom sboru bylo jen 18 lidí a scházeli se v maličké budově daleko od sjízdné cesty - ale Matthew tuto pozici nadšeně přijal.

Protože Matthew vyrůstal ve Phoenixu, jeho první setkání s centrem města byl naprostý kulturní šok. To první, čeho si v sousedství všiml, bylo jediné bílé dítě. Ale když se začal opravdu rozhlížet, místní lidé mu hned padli do srdce. Viděl děti, které neměly nic a nikoho - žádný táta, žádný učitel, žádná naděje. Všechen svůj čas trávily na ulicích, protože neměli kam jinam jít. Bůh k němu hned promluvil: “Jestli oslovíš lidi, o které nikdo nestojí, pošlu ti lidi, o které stojí každý.”

Kvůli všem těm gangům, násilí a porušenosti, které to doprovázely, Matthew a jeho tatínek se rozhodli, že to první, co je potřeba udělat ještě než sbor může začít růst, je začít lidem pomáhat přebudovat život. Nejdřív přišlo na řadu sbližování s komunitou tím, že jim poskytovali jídlo a oblečení. V sousedství také koupili 16 starých domů a udělali z nich něco jako domy na půli cesty. Během jednoho roku už každý týden kontaktovali skoro 500 lidí. Maličká budova jejich sboru nemohla tolik lidí pojmout, takže urychleně potřebovali najít větší zařízení.

Jednoho dne Matthew jel po dálnici a spatřil starou nemocnici Queen of Angels. Už přes šest let byla prázdná a teď byla na prodej. Celý objekt byl na rozloze 33,000 čtverečních metrů s celkem devíti budovami a více než 1000 místnostmi. Lokalita 8,8 akrů přímo v srdci L.A. byla velmi atraktivní realitní majetek. Františkánské sestry, které kdysi tu nemocnici vedly, už dostaly řadu nabídek, mezi zájemci byli i Paramount Studios, kteří to místo chtěli používat k filmování. Matthew a tatínek se posadili s Františkánkami a řekli jim: "Podívejte se, moc peněz nemáme, ale máme sen. A ten sen je mít církev otevřenou 24 hodin denně, aby to bylo místo pro návrat do běžného života a útočiště pro uprchlíky, prostitutky, děti z ulice, bezdomovce a drogově závislé." Když sestry slyšely tohle, opravdu je to zaujalo až nadchlo, a řekly: "Přesně takové dědictví chceme za sebou nechat! Proč do toho nejdete a neuděláte nám nabídku?" Tak jim Matthew nabídl 3,9 milionu dolarů a ony to přijaly, i když na stole měly nabídku 16 milionů dolarů.

Na sehnání 3,9 milionu dolarů měli jen rok a půl. Přestože v bance neměli žádné peníze, v srdci věřili, že Bůh ke koupi té nemocnice otevřel dveře a Bůh bude věrný a potřebné finance poskytne. A opravdu, dary k nim začaly proudit od církví i jednotlivců rozsetých po celých Spojených státech, a brzy "Centrum snů" své dveře otevřelo.

Během prvních čtyř let existence Centra snů v centru L.A. klesla prostituce a násilí gangů o 73%, vraždy klesly o 28% a znásilnění o 53%. Dnes Centrum snů každý týden osloví přes 35 tisíc lidí ve 40 bohoslužbách konaných každý týden a 273 službách a jiné aktivní pomoci. V kampusu bydlí kolem 600 lidí, kteří byli na ulicích zachráněni z prostituce a bezdomovectví, a polovina z nich v současné době prochází detoxem a vzpamatováváním z drog a alkoholu. To, co začalo jako Bohem daný sen do srdce jednoho šestnáctiletého kluka, se rozrostlo ve skutečně zázračnou skutečnost. Centrum snů je církev, která oslovuje tisíce trpících lidí a nabízí jim naději - 24 hodin denně 365 dnů v roce. Je to církev, která nikdy nespí.

Před dvěma tisíci lety Ježíš položil svým učedníkům jednu z nejklíčovějších otázek v dějinách: "A za koho mě máte vy?" Šimon Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!" Ježíš mu na to řekl: "Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův. Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi." Zanedlouho po tomto Ježíšově výroku se v den Letnic narodila církev.

Církev není kostel, není to budova. My jsme církev. My jsme povoláni být živé a dynamické Kristovo Tělo pro svět ztracený a umírající v temnotě. My jsme tady na světě Kristovýma rukama a nohama. Kristus v nás bydlí a jedná naším prostřednictvím. Ježíšovo dílo na zemi neskončilo při jeho vystoupení do nebe. Dnes pokračuje v životech těch, kteří mu věří, kterým on věří a které zmocnil. A ten nejlepší způsob, jak demonstrovat jeho přítomnost v pochroumaném světě, je raději činy než slovy. Ježíš řekl, že nás svět pozná podle naší vzájemné lásky. Jediná naděje, jak lidi pro Krista získat, je vyjít ven ze zdí kostelů a modliteben, prakticky žít Kristovu lásku a být církví, která i v noci svítí - církví, která nikdy nespí.

Verš zpaměti

"Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." Matouš 28:19–20