Proměněný život: Po rozvoduUkázka

Usiluješ o mne

I když je období po rozvodu opravdu těžké, s Bohem to může být i svým způsobem sladké. Když všechno ostatní odpadne a Bůh je všechno, co máš, snadněji vidíš, jak moc tě miluje. 

Protože jsem vyrůstala v církvi, slýchala jsem, jak Bůh nechává těch 99 a jde pro tu jednu ztracenou. Ale ne vždycky jsem chápala, že toto vytrvalé usilování nekončí ve chvíli záchrany. Pravda je, že nás Bůh nikdy neopustí a nikdy o nás nepřestane usilovat. A když si jeho usilování začnu víc uvědomovat, jsem víc schopná si ve svém každodenním životě uvědomovat jeho přítomnost a vím, že nejsem sama.

Boží usilování vypadá úplně jinak než lidské. Je každému vyloženě na míru. Co se mne týká, vždycky jsem milovala západy slunce, zvlášť ty, které po obloze rozlijí sytě červenou a oranžovou. Když jsem byla mladší, na západy slunce jsem se dívala a byla vyloženě unešená Božím stvořením. Teď si uvědomuji, že úžas, který se mne zmocňuje při pohledu na nádherný západ, je jeden ze způsobů, jímž Bůh oslovuje právě mé srdce. Je to jeho způsob, jak mi říct: "Vím, jak moc tohle máš ráda, a myslím na tebe." Ve chvílích, kdy to potřebuji nejvíc, mi to připomíná jeho lásku. 

První svatba, které jsem se po rozvodu zúčastnila, byla těžká. Zvládala jsem to skoro celou dobu - až do výročního tance. To všechny manželské páry jdou na taneční parket a tančí. Pak DJ postupně nechává jednotlivé páry odcházet, až na parketu zůstane pár, který je spolu nejdéle. To kdysi na svatbách bývala moje nejoblíbenější část. Ale tentokrát jsem odešla na záchod a tam se srdceryvně rozvzlykala. Ještě nikdy jsem se necítila tak sama.

Z několik hodin, když jsme se všichni rozloučili, mi zase začaly proudit slzy. Přestože byl pořád ještě den, obloha potemněla a zatáhla se bouřkovými mraky. Kamarádka řídila a já jen civěla do dálky a byla jsem ráda, že jsem tu emotivní horskou dráhu zvládla. Pak jsem si všimla jakési záře mezi stromy. Myslela jsem, že musí někde hořet. Ale když jsem viděla, že to tak není, otočila jsem se, abych se podívala, odkud to světlo vychází. 

A tam, maličkou škvírkou v bouřkových mracích, se objevil ten nejnádhernější oranžový západ slunce, jaký jsem kdy viděla. Trvalo to jen okamžik. A stejně rychle, jako se mraky rozdělily, se zase zatáhly. Byl to tok úžasné, že mi to vehnalo slzy do očí, protože mi bylo jasné, že ten západ zazářil jen pro mne. S Bohem po boku nikdy nejsem sama a ani nikdy nebudu. A totéž platí i pro tebe. 

I kdyby tě všichni zklamali, Bůh to nikdy neudělá. Miluje tě nesmrtelnou láskou, která nikdy nepřestane. Bez ohledu na to, jak daleko utečeš nebo jak často ho odstrčíš, nevzdá to s tebou. Půjde za tebou dál a bude ti připomínat, že jsi jeho. Nikdy z tebe nebude unavený, ani o tebe nikdy neztratí zájem. On je dokonalý člověk, rytíř v zářící zbroji, o jakém jsi snila od svých holčičích let. Dovol mu tě milovat. Dovol mu připomínat ti, že o tebe stojí - tolik, že zaplatil tu nejvyšší cenu, smrt na kříži, aby s tebou mohl trávit věčnost. 

Bože, děkuji ti za tvou neúnavnou lásku, že za mnou pořád jdeš. Jsem nesmírně vděčná, že přestože znáš i můj počet vlasů na hlavě, chceš mne znát ještě víc. Kdykoli se cítím sama, připomínej mi, že sama nikdy nejsem, protože jsi slíbil, že vždycky se mnou budeš. Ukazuj mi, jak usiluješ o moje srdce, abych ve svém životě lépe uměla poznat tvou přítomnost. Zbourej moje hradby a pomoz mi přijímat tvou dokonalou lásku. Ve jménu Pána Ježíše, amen!