Riskantní modlitbyUkázka

Buď vůle Tvá 

Modlitby, které se Boha dotýkají, jsou jednoduché, opravdové a procítěné, nikoliv dlouhé, hlasité a vyumělkované. Jednoduché však neznamená opatrné. A to je ten důvod, který mě nutí tohle napsat. Největší chybu, jakou jsem ve svém modlitebním životě dělal, to, proč mé modlitby byly tak o ničem, bylo, že jsem se modlil příliš opatrně. Zůstával jsem s Bohem ve své komfortní zóně. Nehořel jsem ani nebyl studený. Mé modlitby byly vlažné. Opatrné, lhostejné modlitby nás však k Bohu nepřiblíží, ani nám nepomohou odhalit Jeho lásku tomuhle světu.

Modlitby jsou neodmyslitelně riskantní. Tohle mi došlo, když jsem si četl, jak Ježíš mluvil se svým Otcem v Getsemanské zahradě krátce předtím, než položil svůj život na kříži. Věděl, co Jej čeká, a prosil Boha, jestli neexistuje jiná možnost. A pak Ježíš, a tím nemyslím pouhého učedníka nebo nějakou postavu z Bible, ale J-E-Ž-Í-Š, Syn Boží, pronesl zranitelnou a riskantní modlitbu plnou odevzdání: „...avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.” (Lukáš 22:42 CSP).

Ježíš po nás nikdy nechce, abychom dělali něco, co by On sám nikdy neudělal. Zve nás do života víry a ne pohodlí. Místo, abychom si k Němu chodili pro bezpečnější, jednodušší, pohodový život, nás Syn Boží vyzývá, abychom milovali své bližní víc než sami sebe, i když nás to bude něco stát. Místo abychom si libovali v našich každodenních touhách, nás zve, abychom se jich zřekli kvůli něčemu, co je věčné. Místo abychom si dělali, co chceme, nám říká, abychom vzali svůj kříž a následovali Jej.

Mám obavy, že pro hodně lidí je modlitba něco jako lístek do loterie, možnost žít si tady na zemi bezproblémový, pohodový, bezbolestný život. Pro jiné je modlitba pouze sentimentální zvyk, jako přeříkání textu oblíbené písničky nebo milované říkanky z dětství. Další se zase modlí jen z pocitu viny, který mají, když se nemodlí. 

Ale ani jedna z těchto modliteb není odrazem života, který nám Ježíš přišel dát. 

Naopak nás zve, abychom všeho zanechali a následovali Jej.

Ježíš nevybízel pouze ostatní, aby opustili své vlastní touhy. I On žil riskantní vírou. Dotýkal se malomocných. Smiloval se nad prostitutkami. A statečně čelil nebezpečí. Na to nám řekl, že můžeme dělat to stejné, co On—a ještě víc.

A to je důvod, proč se nemůžeme jen tak spokojit s obyčejnou modlitbou, aby Bůh požehnal naše jídlo nebo “byl dneska s námi.”

V Bibli čteme: “Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti” (Židům 4:16 CSP). Nemusíme být nesmělí nebo se cítit trapně—můžeme před Něj přicházet s důvěrou, jistotou a odvahou. Přesně takto bychom se měli modlit, “abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas” (Židům 4:16 CSP).

Na tvých modlitbách záleží.

Na tom, jak se modlíš, záleží.

Na tom, o co se modlíš, záleží.

Tvé. Modlitby. Se dotýkají. Boha.