Výběr: Každodenní připomínka EvangeliaUkázka

Jeden z hlavních způsobů, kterým trénujeme naše duše milovat Boha, je skrze kázání evangelia našim duším. Čím víc tvoje duše vidí kříž Ježíše, tím víc v tobě poroste vděčnost a obdiv. Lidé tímto způsobem reagujní na oběť. A je opravdu těžké představit si větší oběť než tu, kterou udělal Ježíš.

Když cestuješ po světě, zjistíš, že je jedna fráze, která je pochopitelná všude na světě - v každé kultuře - je to dobře známý verš z Žalmu 103:1 "Dobrořeč, duše má, Hospodinu."

Pojďme si tento verš rozebrat. David trénuje svou duši tím, že jí káže. David řekl své duši, jak se má cítit a jak má reagovat na evangelium: Duše, dobrořeč Hospodinu, ať se ti chce nebo ne. Nezpíval jen pěkná slova, mluvil sám k sobě a vyzýval svou duši, aby se přidala. Písmo popisuje tuto činnost takto "David našel sílu v Hospodinu" (1. Samuelova 30:6, B21).

Je to ztracené umění křesťanství, krásná disciplína. Namísto toho, abys přejímal podněty ze své aktuální nálady, nestálé kultury, od lidí okolo tebe nebo, ještě hůře, ze sociálních médií, podívej se své duši do očí a řekni jí, ať se dívá na kříž, na vzkříšení. Přikaž své duši, aby se napila z dobroty Krista, jehož zbitá a roztříštěná ramena nesla tíhu tvého hříchu. 

Někdy musíš svou duši opravdu přinutit, aby se podívala. Jan Křtitel volal k zástupům "Hle!" nebo "Musíte se podívat!" Řekl "Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!" (Jan 1:29) Toto je každodenní přikáz. Musíme se dívat! Dívat se na kříž, na kterém Ježíš neuvěřitelně trpěl za hřích, který nikdy nespáchal, aby ses ty mohl radovat ze spravedlnosti, kterou sis nikdy nezasloužil.  

Evangelium se stává denním chlebem pro naše duše a posiluje naše srdce. Je pak mnohem těžší si stěžovat, litovat se nebo být naplněný úzkostí, když naše duše vidí krev, která tekla z Kristovy tváře probodnuté trny. Když tohle děláme během dne, přirozeně v nás roste vděčnost.