Výběr: Každodenní připomínka EvangeliaUkázka

Můj přítel Ryan mi vyprávěl příběh muže jménem Mr. Bi, který byl profesorem na Pekingské univerzitě, ta je známá jako "Čínský Harvard". Ten si jednou během vyučování před studenty zavtipkoval na účet komunistické strany. Jeden z jeho studentů nahlásil jeho vtip policii. Dalšího dne vpadli do kanceláře Mr. Bi policisté a odvezli ho do vzdáleného, studeného komunistického vězení - bez varování, bez soudu.

Toho dne ráno se probudil jako řádný profesor, člen na jedné z nejprestižnějších světových univerzit. Za soumraku už byl vězeň a za mřížemi. Čínské věznice byly v těch dobách jedněmi z nejhorších míst na zemi - příšerná doupata plná nemocí, mučení a smrti. Mr. Bi rychle upadl do depresí a beznaděje. Jeho deprese jej vedly až k myšlenkám na sebevraždu a to během pouhých pár týdnů. Jednoho odpoledne, právě v nejhlubším smutku, se přiblížil k oknu své cely, umístěné v osmipatrové vězeňské budově. Okna ve vyšších patrech čínských věznic nebyla zamřížovaná a pokud se vězeň rozhodl zabít skokem z okna, nebyl to problém.

Když vyhlédl ven a pomýšlel na skok, rozbušilo se Mr. Bi srdce. A tehdy se to stalo - zaslechl tichý hlas, říkající “nedělej to, nedělej to, nedělej to, nedělej to.” Sedl si, zoufalý, doprostřed své cely na podlahu.

Tam, na tvrdé betonové podlaze, vířily jeho myslí vzpomínky. Jeden z jeho přátel, zahraniční profesor, byl křesťanem a sdílel se s ním o evangelium. Mr. Bi se začal modlit: “Ježíši, jestli skutečně Jsi, přines mi prosím to odpuštění a pokoj, o kterém mi můj přítel vyprávěl, že jsi slíbil přinést. Já Ti, na oplátku, nabízím svůj život a službu.”

Vzhlédl a "nebe nebylo nikdy tak modřejší, slunce nebylo nikdy jasnější, jako při pohledu tím otevřeným otvorem okna a v mém srdci vzrůstala radost, jakou jsem nikdy předtím nepocítil.”

Tento uhlazený profesor odhodil všechnu zdrženlivost a vykřikl: “V Ježíši Kristu mám jasnou budoucnost!” Dozorci ho zaslechli a krutě ho okřikli, aby byl zticha, ale jeho radost již nemohla být zadržena. Stále křičel, znovu a znovu, až přišli do cely a zbili ho.

Člověk ve vězení byl osvobozen tím, že uvěřil v Evangelium Ježíše Krista a je svobodnější, než lidé venku, mimo vězení, zato bez Evangelia.

Mr. Bi byl nakonec osvobozen a otevřel v Číně mnoho sirotčinců, staral se o chudé a mnohé přivedl ke Kristu. Měl jasnou budoucnost v Ježíši Kristu. I dnes je při setkání s ním jeho radost nakažlivá a řekne ti, že radost, kterou měl ve vězení je dodnes stejná.

Každý člověk se někdy cítí vězněm svých myšlenek, návyků, činů a otravné minulosti, která ho nenechá být.

Evangelium nás učí, že nejhorší vězení je to, do kterého se sami zavíráme. Cely tohoto vězení jsou zamřížované naší nejistotou, hlubokou obavou, že něco v nás není v pořádku, že něco je hluboce pokažené. Nosíme to s sebou jako řetězy okolo krku. To je stav člověka.

Toto se změní, jen když se stane něco drastického.

Evangelium je nejdrastičtější měřítko. Je to krvavý kříž. Je to smrt Boha samého pro nás. Je to naprostá porážka nás samotných ve slavném vzkříšení. Ukazuje navěky Boží lásku a sílu.

Písmo nám připomíná, že musíme dávat dobrý pozor na to, co jsme slyšeli, zvlášť, když to pochází z Evangelia (Židům 2, 1). Nejdůležitější kázání, které jsi kdy kázal je to, které kážeš svému vlastnímu srdci a svému srdci i denně připomínáš: “Mám jasnou budoucnost v Ježíši Kristu.”