Kříž a korunaUkázka

Posvěcení a přístup k Bohu

V okamžiku, kdy ses obrátil, Ježíš tebe a tvůj život posvětil svou vlastní krví (Židům 13:12). To znamená, že si tě Bůh oddělil jako Své dítě, abys od této chvíle žil pro Něj. Posvěcení se dá nejlépe popsat jako určitý moment, jenž nastane na konci nějaké události. Byl jsi zachráněn, spasen, ospravedlněn, usmířen a posvěcen. Tento okamžik ovšem nekončí. Stává se z něj přítomnost, pokračující celým tvým životem.

Posvěcení je určitý proces, kterým Bůh neustále přeměňuje Své děti v obraz Ježíše Krista. Celý křesťanský život je zahrnut do tohoto okamžiku; ten se ovšem pořád prodlužuje, jak rosteme ve zbožnosti, poslušnosti a porozumění. Posvěcení není nějaká tečka na závěr, naopak je začátkem Božího záměru s věřícími. Jeho cílem je obnovit každou oblast našeho života, abychom se tak mohli stát jeho vzácnými služebníky a Kristovými vyslanci ve ztraceném světě.

Tento proces bude pokračovat během celého života, protože Duch Svatý přebývá uvnitř každého věřícího, vede jej a zmocňuje každého, aby pokračoval dál. On nás nikdy neopustí—vždycky můžeme být o krok blíže k podobě Kristově a svou službou přinášet ovoce Pánu.

Klíčem k tomuto růstu je být schopen směle vstupovat do Svatyně skrze Ježíšovu krev (Židům 10:19-22). Ve Starém zákoně se hovoří o Svatyni svatých, což byla místnost uvnitř svatostánku či chrámu, v níž Bůh přebýval nad schránou úmluvy. Jediný, kdo mohl vstoupit na toto nejsvatější místo, byl velekněz, a mohl tak učinit pouze jednou za rok, aby vykonal obřad smíření za sebe a za národ. Poté, co se pečlivě připravil posvátnými rituály, mohl vstoupit do Svatyně svatých a zvířecí krví pokropit slitovnici.

Jediný důvod, proč dnes mohou křesťané přistoupit před Boha, je to, že jsou, duchovně řečeno, přikryti krví Ježíše. Když dal Ježíš Svůj život jako oběť za hříchy světa, chrámová opona—která oddělovala Boha od lidí—se roztrhla v půli odshora až dolů. Tímto nadpřirozeným činem dal Otec najevo, že přijal Kristovu oběť, a tím tak umožnil přístup do své přítomnosti.

Jelikož jsme se nikdy nezúčastnili starozákonního obětování, bereme to většinou jako samozřejmost, že můžeme přicházet k Pánu. Dnes již není potřeba obětovat beránka, když chceme předstoupit před Boha. Kdykoliv se v modlitbě postavíme před Otcův trůn, je to, jako by se na nás Ježíš podíval a řekl: "Tento je jedním z Nás, … je pod mou krví."