Žalmy 55:1-23
Žalmy 55:1-23 Bible Kralická 1613 (BKR)
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Žalmy 55:1-23 Bible 21 (B21)
Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův. Naslouchej, Bože, mé modlitbě, před mojí prosbou se neskrývej, popřej mi sluchu a odpověz! Zmítám se v nářku a sténání, před křikem nepřítele, před hrozbou ničemy. Svojí hanebností mě chtějí zavalit, chovají ke mně krutou nenávist! Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mě oblehly. Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí. Přál bych si mít křídla holubí – odlétl bych a našel klid! Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. séla Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí. Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť, ve městě vládne krutost a rozbroje! Ve dne i v noci krouží po jeho zdech, špatnost a trápení bydlí v něm. Střed města patří záhubě, ulice neopouští křivda a lest! Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se. Ale ty – člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec! Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech! Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla – domy i srdce mají plné zla! Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana. Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám – vyslyš mě! Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně! Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí! Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil. V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami! Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.
Žalmy 55:1-23 Český studijní překlad (CSP)
Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm k meditaci. Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě! Věnuj mi pozornost a odpověz mi -- motám se ve svém reptání a střečkuji, když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema; házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují. Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti. Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza. Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla -- odletěl bych a měl bych klid. Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela. Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří. Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky -- ve městě totiž vidím násilí a svár. Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení. Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada. Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl. Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý, s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího. Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo. Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání. Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší. V pokoji vykoupí mou duši z bojů proti mně, přestože je jich proti mně tolik. Bůh, který trůní odedávna, slyší a odpoví jim -- Sela -- těm, kteří se nechtějí změnit a Boha se nebojí. Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu. Z úst mu vycházejí lahůdky, ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče. Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil.