Matouš 22:15-46

Sdílet

Matouš 22:15-46 Slovo na cestu (SNC)

Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě. Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení. Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“ Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami? Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár. „Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“ „Císaře,“ odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“ Zaskočeni tou odpovědí, odešli. Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh: „Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno. U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra. Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů. Poslední ze všech zemřela i ta žena. Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“ Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc. Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu. A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“ Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem. Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje. Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“ Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘ To je první a nejdůležitější přikázání. Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“ Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal: „Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“ On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘ Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“ Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.

Matouš 22:15-46 Bible Kralická 1613 (BKR)

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání? Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. Nejposléze pak po všech umřela i žena. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

Matouš 22:15-46 Bible 21 (B21)

Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich. „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli. Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. Nakonec pak zemřela i ta žena. Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“ Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“ A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením. Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli. Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

Matouš 22:15-46 Český studijní překlad (CSP)

Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo. A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť nebereš ohled na postavení člověka. Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár. Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?” Odpověděli mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli. V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: “Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka." U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.” Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.” Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením. Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se: “Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?” On mu řekl: “"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sebe samého." Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.” Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: “Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.” Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou"? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?” A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.