Matouš 22
22
Podobenství o hostině
1A Ježíš k nim znovu promluvil#ř.: odpověděv řekl v podobenstvích: 2“Království Nebes je podobné#13,24p králi,#ř.: člověku králi; (také v Mt 18,23) který vystrojil svatbu svému synu. 3A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. 4Poslal znovu jiné otroky se slovy:#ř.: říkaje "Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu." 5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. 6Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili. 7Král se rozhněval,#var.: [Když to onen král uslyšel, rozhněval se] poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil. 8Potom řekl svým otrokům: "Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. 9Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu." 10I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň#var.: svatba (/ svatební hostina) se naplnila stolovníky.#ř.: ležícími u stolu, tj. hosty; 9,10p; Mk 6,26.40; J 12,2; 13,28 11Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. 12I řekl mu: "Příteli, jak jsi sem vešel bez#ř.: nemaje svatebního roucha?" A on oněměl. 13Tehdy řekl král služebníkům: "Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů." 14Neboť je mnoho pozvaných,#n.: povolaných ale málo vybraných.#n.: vyvolených; [To jsou ti, kteří uposlechli Boží pozvání (2K 5,19n). Své vybrání tedy provádí vlastně každý sám.]”
Daň císaři
15Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo. 16A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány,#[židovští přívrženci Heroda Velikého (2,1p) a jeho rodiny; Mk 3,6; 12,13] kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy.#ř.: v pravdě; n.: pravdivě; Ř 2,2p; 2K 7,14; Ko 1,6; 3J 1,3 A nedbáš na nikoho#tj. nezáleží ti na tom, co si kdo o tobě myslí či říká; srv. Ga 1,10 , neboť nebereš ohled na postavení člověka.#ř.: nehledíš do tváře lidí; [vazba navazuje na h. idiom “pozvedat tvář” (Dt 10,17); srv. Sk 10,34; Ř 2,11; Ga 2,6; Ef 6,9; Ko 3,25; 1Pt 1,17] 17Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” 18Ježíš poznal jejich zlý úmysl#ř.: špatnost / nepravost; L 11,39; Sk 3,26; Ř 1,29; 1K 5,8 a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár.#[Obvyklá řím. mince, kterou se platila daň císaři. Na jedné straně byl obraz císaře Tiberia (L 3,1), na druhé nápis: Tiberius Caesar Augustus, syn božského Augusta (L 2,1)]; 18,28; 20,2; Zj 6,6 20Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?” 21Odpověděli#ř.: Říkají mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.”#[na člověku je Boží obraz (Gn 1,26; 1K 11,7), tudíž patří Bohu] 22Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
Sedm bratrů a žena při vzkříšení
23V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,#ř.: vstání; Sk 23,8; 1K 15,12 a zeptali se ho: 24“Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka.#ř.: postaví semeno" 25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. 26Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. 27Poslední ze všech zemřela ta žena. 28Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při#ř. en – "ve" vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.” 29Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30Při#ř. en – "ve" vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi. 31Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: 32"Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.#ř.: žijících” 33Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.
Největší přikázání
34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu 35a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet#n.: pokoušet; v. 18 a zeptal se: 36“Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?#ř.: velké” 37On mu řekl: “"Miluj#ř.: Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." 38To je největší#ř.: velké a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: "Miluj#ř.: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého." 40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.”
41Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: 42“Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.” 43Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví: 44"Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou#srv. Iz 66,1; 1K 15,25; He 10,13; var.: pod tvé nohy"? 45Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?” 46A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.
Právě zvoleno:
Matouš 22: CSP
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
