Matouš 22:15-46

Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo. A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť nebereš ohled na postavení člověka. Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?” Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár. Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?” Odpověděli mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli. V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho: “Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka." U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi. Stejně i druhý a třetí, až do sedmého. Poslední ze všech zemřela ta žena. Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.” Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc. Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi. Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy: "Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.” Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením. Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se: “Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?” On mu řekl: “"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sebe samého." Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.” Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: “Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.” Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou"? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?” A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.