Lukáš 1:39-80

Sdílet

Lukáš 1:39-80 Bible 21 (B21)

V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“ Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“ Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů. Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“ Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida, jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu – na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Lukáš 1:39-80 Slovo na cestu (SNC)

Brzy nato se Marie vydala do judských hor, do města, kde žil Zachariáš s Alžbětou. Když k nim vešla a pozdravila, pocítila Alžběta, jak se její dítě živě pohnulo. V tu chvíli Alžbětu nadchl Boží Duch a zvolala: „Marie, Bůh tě vyvolil mezi všemi ženami a tvůj syn bude veliký dar lidem. Jaká je to pro mne čest, že mne navštívila matka mého Pána! Sotva jsem zaslechla tvůj pozdrav, děťátko ve mně radostí poskočilo. Jak je dobře, že jsi uvěřila Božím slibům. On je všechny splní.“ Nato se Marie začala modlit: „Celým srdcem chválím Pána a raduji se v Bohu, svém Spasiteli. Mne, nepatrné, si povšiml. Lidé ze všech národů si mne budou vděčně připomínat pro velké věci, které mi Bůh prokázal. Je mocný a svatý, ale neustále se slitovává nad těmi, kteří ho ctí v kterékoliv době. Vztahuje svoji mocnou ruku, aby mařil plány pyšných, aby sesazoval mocné z trůnů, pozvedal ponížené, sytil hladové dobrými věcmi a bohaté propouštěl s prázdnýma rukama. Ujímá se svého lidu, Izraele, protože slíbil našim otcům, Abrahamovi i jeho potomkům, že k nim bude na věky milosrdný.“ Marie pobyla u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Přišel Alžbětin čas a narodil se jí syn. Všichni sousedé a příbuzní se radovali, že ji Bůh tak obšťastnil. Sešli se osmého dne, kdy podle zákona bývali chlapci obřezáváni. Všichni předpokládali, že dítě se bude jmenovat po otci Zachariáš. Alžběta však chtěla, aby se jmenoval Jan. Namítali: „Ale vždyť se tak ve vaší rodině nikdo nejmenoval.“ Žádali, aby se k tomu vyjádřil otec. Ten vzal tabulku a k překvapení všech napsal: „Jeho jméno je Jan.“ A tehdy se jeho ústa zase otevřela a prvními slovy děkoval Bohu. Užaslí sousedé pochopili, že se tu děje něco mimořádného, a zpráva o tom se roznesla po judských horách. Kdo ji slyšel, uvažoval, co s tím dítětem Bůh zamýšlí. Všichni viděli, že ho provází Boží moc. Duch svatý vnukl Zachariášovi tato prorocká slova: „Chvála Pánu, Bohu Izraele, že přichází svému lidu na pomoc a vysvobozuje ho. Posílá nám mocného Zachránce z rodu krále Davida, kterého již dávno ústy svých proroků ohlašoval. Ten nás vytrhne z rukou nepřátel a všech, kteří nás nenávidí. Dnes se Bůh láskyplně přiznává k našim otcům a ke své smlouvě s nimi. Vždyť se zavázal Abrahamovi, že jednou budeme sloužit Bohu po celý život, zbaveni útlaku a strachu, očištěni a poslušni. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Božímu Synu: Lidem budeš ohlašovat, že je přichází zachránit a odpustit jim všechna provinění. V něm k nám přichází Bůh plný slitovné lásky. Slunce spásy již vychází, aby zazářilo všem, kdo žijí ve tmách a ve stínu smrti, a osvítilo nám cestu ke smíření s Bohem!“ Chlapec Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel na poušť, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy vystoupil se svým poselstvím před veřejností.

Lukáš 1:39-80 Bible Kralická 1613 (BKR)

Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého. Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna. A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka: Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá, Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho. Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti, Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Lukáš 1:39-80 Český studijní překlad (CSP)

V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala silným hlasem: “Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně. A blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.” A Marie řekla: “Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci, že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství, jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až na věčnost.” Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu. Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna. Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní. I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš. A jeho matka odpověděla: “Ne, ale bude se jmenovat Jan.” Řekli jí: “Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.” Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno. Požádal o tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." A všichni se podivili. Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu. Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech. A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: “Co z toho dítěte bude?” A Pánova ruka byla s ním. A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil: “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka, jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna, zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny. A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů, pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti, aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.” Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.