Job 30:20-31
Job 30:20-31 Bible Kralická 1613 (BKR)
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Job 30:20-31 Bible Kralická 1613 (BKR)
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Job 30:20-31 Bible 21 (B21)
Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš. Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš. Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici. Vedeš mě na smrt, to jistě vím – do domu určeného všem živým. Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě. Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka? Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo. Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení. Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám. Mé vytí připomíná šakaly, vydávám skřeky se pštrosy. Kůže na těle mi zčernala, v kostech mi plane horečka. Truchlivě zvučí moje citera, z mé píšťaly se line pláč.
Job 30:20-31 Český studijní překlad (CSP)
Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného? Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc. Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním. Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti. I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.