Job 30:20-31

Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného? Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc. Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním. Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti. I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.

Bezplatné plány čtení Bible a zamyšlení související s Job 30:20-31