Přísloví 10:17-32

Kdo zachovává naučení, je na stezce k životu, kdo však opouští pokárání, vede do bludu. Kdo zakrývá nenávist, má lživé rty, a kdo vynáší pomluvy, je hlupák. Při množství slov se člověk nevyhne přestoupení, kdo však ovládá své rty, je rozumný. Jazyk spravedlivého je jako pročištěné stříbro, srdce ničemů má malou cenu. Rty spravedlivého budou pást mnohé, ale hlupáci zemřou na nedostatek rozumu. Hospodinovo požehnání obohacuje a námaha k němu nic nepřidá. Pro hlupáka je povyražením provádět zlé úmysly, pro rozumného muže je jím však moudrost. Čeho se ničema hrozí, to na něj přijde, ale touha spravedlivých bude naplněna. Když se přežene vichřice, ničema již není, spravedlivý však má věčný základ. Čím je ocet pro zuby a kouř pro oči, tím lenoch pro ty, kteří ho posílají. Bázeň před Hospodinem přidá mnohá léta, ale roky ničemů budou zkráceny. Očekávání spravedlivých je radost, avšak naděje ničemů zahyne. Hospodinova cesta je pevností pro bezúhonného, ale zkázou pro zločince. Spravedlivý se nikdy nepohne, ničema však zemi neosídlí. Ústa spravedlivého plodí moudrost, ale obojaký jazyk bude vyťat. Rty spravedlivého znají, co je milé, ústa ničemů však obojakost.