Přísloví 10:17-32

Kdo se drží poučení, míří k životu, zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu. Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří pomluvy, je hňup. Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě. Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí. Rty spravedlivého nasytí mnohé, hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost. Hospodinovo požehnání obohacuje bez veškerého trápení. Tupec má potěšení ve zvrhlosti, rozumný zase v moudrosti. Obavy darebáků se uskuteční, touhy spravedlivých se naplní. Když přejde vichr, je s darebákem konec, spravedliví však mají věčné základy. Jak ocet v zubech, jako oči plné kouře, takový je lajdák pro nadřízené své. Úcta k Hospodinu prodlužuje život, roky darebáků však budou zkráceny. Doufání spravedlivých končí radostí, naděje darebáků se vniveč obrátí. Hospodinova cesta je oporou poctivého, pro bídáky je ale záhubou. Spravedlivý nebude navěky sražen, ničemové však na zemi věčně nebudou. Ústa spravedlivého plodí moudrost, proradný jazyk bude vyříznut. Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost.