Genesis 47

Jákobova rodina se usídlí v zemi Gošenu

1Josef pak šel a oznámil faraonovi: Můj otec a bratři se svým bravem a skotem a vším, co mají, přišli z kenaanské země a jsou v zemi Gošenu. 2Vzal pět mužů ze svých bratrů a postavil je před faraona. 3Farao jeho bratrům řekl: Jaké je vaše zaměstnání? Odpověděli faraonovi: Tvoji otroci jsou pastýři ovcí, my i naši otcové. 4A řekli faraonovi: Přišli jsme, abychom jako cizinci pobývali v zemi, protože v kenaanské zemi je tíživý hlad a není pastva pro ovce tvých#h.: které mají tvoji … otroků. Nuže dovol, aby tvoji otroci pobývali v zemi Gošenu. 5Farao řekl Josefovi: Tvůj otec a tvoji bratři přišli k tobě. 6Egyptská země je před tebou. Svého otce a své bratry usídli v nejlepší zemi.#n.: v nejlepším kraji země; h.: v tom nejlepším země Mohou bydlet v zemi Gošenu. A jestli znáš#h.: víš a jsou mezi nimi zdatné muže, ustanov je správci nad mým dobytkem.#[Tento úřad je zmiňován ve staroegyptských záznamech, protože farao měl ohromná stáda dobytka.]

7Pak Josef přivedl svého otce Jákoba, postavil ho před faraona a Jákob faraonovi požehnal.#v. 10; n.: dobrořečil; [může zn. “faraona pozdravil”]; 2S 14,22; 1Kr 8,66 8Farao Jákobovi řekl: Kolik je let#h.: dnů (/-y) let tvého života? 9Jákob faraonovi odpověděl: Času#h.: dnů (/-y) let mého putování bylo sto třicet let. Nemnohá a zlá byla léta#h.: dnů (/-y) let mého života a nedosahují let#h.: dnů (/-y) let života mých otců v čase jejich putování. 10Pak Jákob faraonovi požehnal#v. 10; n.: dobrořečil; [může zn. “faraona pozdravil”]; 2S 14,22; 1Kr 8,66 a odešel z faraonovy přítomnosti.

11Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu,#[pozdější jméno země Gošenu podle města, které tam bylo vybudováno]; Ex 1,11; 12,37; Nu 33,3–5; Gn 46,28 (LXX) tak jak farao přikázal. 12A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu.#n.: až po ty maličké; h.: podle (/ k …) úst malých dětí; [h. sg. překládaný “malé děti” (43,8; 45,19; 46,5) často hromadně zahrnuje všechny, kdo nejsou schopni dlouhých pochodů – děti, ženy i staré lidi]

Důsledky hladu

13Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem#h.: od hladu zcela vyčerpány. 14Tak Josef shromáždil všechny peníze, které se nacházely v egyptské#h.: + zemi i v kenaanské zemi, za obilí, které nakupovali. Ty peníze Josef odvedl do faraonova domu. 15Když došly#h.: skončily v egyptské#h.: + zemi a v kenaanské zemi peníze, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: Dej nám chléb! Proč máme před tebou umírat jen proto, že je konec s penězi? 16Josef řekl: Dejte svá stáda. Když je konec s penězi, dám vám chléb za vaše stáda. 17Přiváděli tedy k Josefovi svá stáda a Josef jim vydával chléb za koně nebo za stádo bravu, za stádo skotu nebo za osly. Tak je v tom roce zaopatřoval#h. vedl jako pastýř; (srv. Ž 23,2; Iz 40,11) chlebem za všechna jejich stáda.

18Když ten rok uplynul, přicházeli k němu v dalším roce a říkali mu: Nebudeme před svým pánem tajit, že kromě toho, že došly peníze, i stáda dobytka náleží našemu pánu. Nezůstalo nám před naším pánem nic jiného než naše těla a naše půda. 19Proč ti máme před očima umírat my i naše půda? Kup nás i naši půdu za chléb a budeme i se svou půdou faraonovými otroky.#[v tehdejší době běžný způsob, jak se vypořádat s chudobou (srv. 2Kr 4,1) a přežít, kdy pán přejímal zodpovědnost za péči o ně] Vydej zrno a zůstaneme naživu a nezemřeme a půda nebude opuštěná. 20Josef tedy kupoval všechnu egyptskou půdu pro faraona, neboť každý Egypťan prodával své pole, protože hlad na ně těžce doléhal. Tak se země dostala faraonovi,#n.: stala faraonovou, 21a lid, ten převedl k městům#SP, LXX: připojil (dosl.: zotročil) k otrokům; od jednoho konce egyptského území až po druhý. 22Pouze půdu kněží nekoupil, protože kněží měli příděl od faraona a jedli příděl, který jim farao dával. Proto neprodávali svou půdu.

23Josef pak řekl lidu: Hle, dnes jsem vás i vaši půdu koupil faraonovi. Zde máte zrno a půdu osejte. 24A při sklizni budete dávat pětinu faraonovi a čtyři díly budou vaše k osetí pole, k jídlu pro vás a pro ty, kdo jsou ve vašich domech, a k jídlu pro vaše malé děti. 25Odpověděli: Zachoval jsi nás při životě! Kéž nalézáme milost v očích svého pána! Budeme faraonovými otroky. 26A Josef to určil jako ustanovení o egyptské půdě, platné až do tohoto dne: Pětinou patří faraonovi. Jen půda samotných kněží faraonovi nepatřila.

Izrael v Gošenu

27Izrael pobýval v egyptské zemi, v zemi Gošenu; uchytili se v ní, byli plodní a velice se rozmnožili. 28Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let. Jákobových dnů, let jeho života bylo sto čtyřicet sedm let. 29Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, zavolal si svého syna Josefa a řekl mu: Jestliže jsem nyní nalezl milost ve tvých očích, vlož, prosím, ruku pod má bedra, a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě. 30Až ulehnu se svými otci,#h. fráze pro smrt; Dt 31,16; 2S 7,12; 1Kr 2,10 odnes mě z Egypta a pohřbi mě v jejich hrobě.#50,12–13 Josef odpověděl: Ano, učiním podle tvého slova. 31I řekl: Přísahej mi. A on mu přísahal. A Izrael se poklonil#1Kr 1,47; n.: sklonil nad hlavou lůžka.#LXX: hole / berle; He 11,21

Currently Selected:

Genesis 47: CSP

Highlight

Copy