2 Samuel 13

Amnón a Támar

1Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn Davidův, se do ní zamiloval. 2Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo#h.: bylo v Am. očích nesnadné s ní něco mít.#n.: jí něco provést; Neh 6,2 3Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi chytrý.#Gn 3,1!; n.: moudrý 4Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno#Lv 6,5p tak sklíčený? Pověz mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma. 5Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo přede mnou, abych se mohl dívat. Od ní#h.: z její ruky; srv. 1S 25,35 pojím. 6Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky.#[ve tvaru srdce; čes. : perníčky] Od ní pojím.

7David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo. 8Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je.#h.: koláčky 9Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni#h.: + muži, tj. lidé odejdou. Všichni#h.: + muži, tj. lidé od něj tedy odešli. 10Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi. 11Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď se mnou spát,#h.: a lež se mnou; 11,4; Gn 26,10; Ex 22,15 má sestro. 12Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj#h.: Nepokořuj; vv. 14.22.32; Gn 34,2; Dt 22,24; Sd 20,5; Pl 5,11 mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost. 13Co se mě týče, kam přinesu svou potupu?#n.: Jak se zbavím své p.; Co si počnu se svou p. A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník.#n.: pošetilec; 6,20; 1S 25,25; Jb 2,10 Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře. 14On ji#h.: její hlas ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.

15Nato ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.#n : k ní A. začal cítit obrovskou n. Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: Vstaň a odejdi.#n : Seber se a táhni 16Ona mu řekla: Ne, můj bratře.#h. ’al ’ódót (které nedává příliš smysl) čteno dle LXX jako ’al ’achí kí; srv. v. 12! Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat. 17Zavolal služebníka,#v. 28n.34; 1,15p který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru. 18Měla na sobě dlouhé roucho s rukávy,#srv. Gn 37,3! [h. pas možno chápat různě: buď jako dlaň ruky, či chodidlo nohy, odtud – dlouhé šaty, s dlouhými rukávy. Tradiční výraz pestrobarevný je převzat podle LXX]; neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru, 19Támar si dala#h.: vzala a vysypala popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále#srv. 1S 6,12! naříkala. 20Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. Neber si to tak.#n.: Nemysli na to / Nedumej o tom; h.: Nepokládej své srdce k této věci; srv. v. 33; Ex 7,23; 1S 4,20; Jr 12,11; 31,21; Př 24,32 Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma. 21Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil.#LXX přidává: ale nenapomenul svého syna Amnóna, protože ho miloval; byl totiž jeho prvorozeným; srv. 1K 1,6 22Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.#n : vůbec nemluvil; srv. Gn 24,50p Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.

Abšalómova pomsta

23Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baalchasóru,#[místo 9 km SSV od Bételu, snad dnešní Džebel elAcúr] který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny. 24Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem. 25Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu. 26Pak se Abšalóm zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít?#n.: řekl: Když ne, tak ať s námi jde můj bratr Amnón! Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou? 27Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.#LXX přidává: a Abšalóm udělal hostinu, jako mívá král; srv. 1S 25,36

28Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru#h.: Amnónovo srdce dobré; Est 1,10; Sd 16,25 z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní.#n.: buďte jako bojovníci (17,10; Dt 3,18); h.: buďte synové síly; 2,7 29Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli#n.: vyjeli …; 1S 25,42; 30,17 každý na svého mezka a utekli. 30Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden. 31Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy. 32Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť Abšalóm byl rozhodnut#h. text je zde obtížný a lze chápat různě: A. učinil příkaz / to bylo položeno na A. ústa ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru. 33Tak ať si to můj pán a král tak nebere a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.

34Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě cestou za ním#n. (možno též číst jako): choronajimskou cestou / od západu přichází po úbočí hory množství lidu. 35Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo. 36Když domluvil, královští synové právě přišli. Pozvedli svůj hlas a plakali. Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.#srv. v. 15 37Abšalóm utekl a šel k Talmajovi,#tj. svému dědečkovi; 3,3 synu Amíhudovu,#K: Amíchúrovu gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem. 38Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky. 39Pak král David zatoužil jít#Dt 28,32; n. (také možno chápat jako): zanechal tažení za Abšalómem (1S 23,13; Sd 20,28); za Abšalómem, neboť došel útěchy nad#n.: se smířil s Amnónovou smrtí.#h.: Amnónem, že zemřel

Currently Selected:

2 Samuel 13: CSP

Highlight

Copy