Популярні біблійні вірші з Lukáš 17

Поділитись

I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha. A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.

Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí. Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.