PůstSample

Bůh zajišťuje

SOAP: Lukáš 12:29–30

Dobročinnost může být někdy zrádná. Každá z nás jsme na peníze citlivé, a to z toho důvodu, že je k životu potřebujeme. Něco stojí jídlo, něco přístřeší nebo oblečení, a také všechny věci, které pro přežití nejsou zcela nezbytné – auta, elektřina, koníčky, cestování nebo vzdělání.

Často jsme v pokušení žít jako bohatý muž z 12. kapitoly Lukáše. Ten muž byl tak úspěšný, že ani nebyl schopen pojmout vše, co získal. Místo toho, aby si uvědomil, že vše, co má, je darem od Boha a že by své bohatství mohl sdílet s ostatními, postavil si větší stodoly. Vložil svou důvěru v bohatství a věřil, že když ho má dost, nemusí se po zbytek života o nic starat.

Žádná z nás se nechce strachovat o to, jestli budou naše základní potřeby uspokojeny. Je pro nás velmi jednoduché vložit svou důvěru do financí, ale tak se nezvětší naše důvěra v Boha. Ježíš svým učedníkům řekl, aby se o své fyzické potřeby nebáli. Nehledě na to, co jim chybělo, Bůh jim poskytl přesně to, co potřebovali. Jejich jistota spočívala v Něm a ne v tom, co měli. I kdybychom měly hojné bohatství, žádná z nás si nemůže svůj život prodloužit ani o vteřinu, a stejně jako ten bohatý muž, ani my si nic z našeho majetku nemůžeme vzít s sebou, až zemřeme.

Poté, co Ježíš ujistil své učedníky, že se o ně vždy postará a zajistí jim vše, co potřebují, řekl: „Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým.“ On sám zajistil vše, co potřebovali, aby oni mohli štědře dávat potřebným.

Pokud s dobročinností bojujeme, není to proto, že bychom neměli dostatek k dávání. Dobročinnost je záležitostí víry, ne prostředků. Vyjadřujeme skrze ni svou víru. Odráží, jak moc věříme Bohu, že zajistí naše potřeby. Pokud jsme přesvědčeny, že nám Bůh vždy dá to, co potřebujeme, budeme ochotnější dávat druhým.