Lukáš 22

Juda nabízí zradu

1Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha,#Srv. Mt 26,2p; ř. pascha překládáme: Hod beránka (Mt 26,2; Mk 14,1; He 11,28), velikonoční beránek (Mt 26,17–19; Mk 14,12–16; L 22,7–15; J 18,28; 1K 5,7) a velikonoce (L 2,41; Jan 9 a Sk 12,4). to jest velikonoce. 2Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili,#n.: popravili báli se však lidu. 3Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. 4Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal. 5Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.#ř.: stříbro 6Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde stranou od#ř.: bez zástupu.

Poslední večeře

7Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován#n.: zabit velikonoční beránek.#ř.: pascha /-u (srv. v. 1p) 8Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: “Jděte a připravte nám beránka,#ř.: pascha /-u (srv. v. 1p) abychom pojedli.” 9Oni mu řekli: “Kde chceš, abychom jej připravili?” 10Řekl jim: “Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, 11a hospodáři toho domu řekněte: "Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?#ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)" 12A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.” 13Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.#ř.: pascha /-u (srv. v. 1p)

14Když nastala ta hodina, zaujal místo#ř.: ulehl; 11,37 u stolu a apoštolové s ním. 15Řekl jim: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka,#ř.: pascha /-u (srv. v. 1p) dříve než budu trpět. 16Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.” 17A vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte to a rozdělte mezi sebe. 18Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.” 19Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás dává.#ř.: je … dáváno To čiňte na mou památku.” 20A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.#ř.: je vylévána 21Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole. 22Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.” 23A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25On jim řekl: “Králové národů#n.: pohanů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. 26Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší,#ř.: nejmladší a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. 27Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží. 28A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách#n.: pokušeních; He 2,18; 4,15 vytrvali. 29A já vám uděluji#n.: zřizuji / odkazuji království, jako je můj Otec udělil mně, 30abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.”

31“Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. 32Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni#n.: upevni; Sk 18,23; Ř 16,25; 1Te 3,3!; J 21,15–17 své bratry.” 33On mu řekl: “Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.” 34Ježíš řekl: “Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.”

35A řekl jim: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?” Oni řekli: “V ničem.” 36Řekl jim: “Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč. 37Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: "A byl započten mezi bezzákonné." Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.” 38Oni řekli: “Pane, hle, zde jsou dva meče.” On jim řekl: “To stačí.”

Modlitba na Olivové hoře

39A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci. 40Když byl na místě, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.#n.: zkoušky” 41Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se: 42“Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.” 43[Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. 44Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.] 45A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí. 46Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.#n.: zkoušky”

Zatčení

47Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ#n.: vydáváš (Mt 26,16p) Syna člověka?” 49Když ti okolo něho uviděli, co se děje,#ř.: bude řekli: “Pane, máme udeřit mečem?” 50A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. 51Ježíš však odpověděl: “Nechte toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. 52Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? 53Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda#ř.: pravomoc temnoty.”

Petr zapírá Pána

54Zmocnili se ho a odvedli#ř.: odvedli [a dovedli] do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. 55Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. 56A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.” 57On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.” 58A krátce nato ho uviděl jiný a řekl:#ř.: říkal “Ty jsi také z nich.” Ale Petr řekl:#ř.: říkal “Člověče, nejsem!” 59A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.” 60Petr řekl: “Člověče, nevím, co povídáš.” A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.” 62I vyšel ven a hořce se rozplakal.

Ježíš před veleradou

63Muži, kteří Ježíše#ř.: ho hlídali, se mu posmívali a bili ho. 64Zahalili mu tvář#var.: ho, bili ho do tváře a ptali se ho: “Prorokuj, kdo tě udeřil?” 65A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

66A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu 67a říkali: “Řekni nám, jsili ty Kristus.” Řekl jim: “Řeknuli vám to, zajisté neuvěříte. 68Zeptámli se, zajisté [mi] neodpovíte.#var.: + ani mne nepropustíte 69Od této chvíle však bude "Syn člověka sedět na pravici Moci Boží".” 70Všichni řekli: “Ty tedy jsi Syn Boží?” On jim řekl: “Vy říkáte, že Já jsem.” 71Oni řekli: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.”

Jelenleg kiválasztva:

Lukáš 22: CSP

Kiemelés

Megosztás

Másolás