Kazatel 4:8-12

Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
Lépe je dvěma nežli samotnému;
jejich námaha má štědrou odměnu:
Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne,
padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se,
jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
Je-li napaden jeden, dva spolu odolají;
trojitý provázek se těžko přetrhne!